Jedno z možných vysvětlení Fermiho paradoxu

Fermiho paradox je termín, který vznikl jednoho letního dne roku 1950 v americkém Los Alamos. Italský jaderný fyzik a hlavní tvůrce konceptu jaderného reaktoru Enrico Fermi seděl se svými kolegy Edwardem Tellerem, Herbertem Yorkem a Emilem Konopinským u oběda v restauraci. Debata se stočila na téma létajících talířů, kterých byly plné všechny tehdejší noviny. Řeč už se prý stočila jinam, když Fermi náhle vyhrkl: „A kde tedy, ksakru, všichni jsou?“

Enrico Fermi

Fermiho kolegům bylo tehdy jasné, že nejde jen o řečnickou otázku, ale že Fermi má na mysli hluboký rozpor mezi tím, co je o možnostech mimozemského života známo a realitou poznání vesmíru. Naše poznatky o vesmíru jsou vlastně velmi pozitivní – víme, že jen v naší Galaxii existují miliony hvězd podobných Slunci, že tyto hvězdy mají pravděpodobně planety a že na mnohých z nich panují takové podmínky, aby se na nich uchytil život.

O něco později, v roce 1961 formuluje svojí slavnou rovnici Frank Drake, britský astronom a astrofyzik.  Tento průkopník a zakladatel hledání mimozemských civilizací (SETI) formuloval matematický vztah, který by měl teoreticky určit počet mimozemských civilizací, schopných s námi komunikovat, a které existují současně s námi v naší Galaxii.

Frank Donald Drake

I když je dodnes většina parametrů Drakeovy rovnice neznámá, odhady počtu mimozemských civilizací v naší Galaxii se pohybují od nuly do několika miliónů. No dobrý, ale kde jsou tedy všichni ti mimozemšťané?

Fermiho paradox se pokouší řešit mnoho nejrůznějších a často velmi bizarních hypotéz.

Britský fyzik Stephen Web nabízí ve své výborné knize s příznačným názvem Kde tedy všichni jsou? hned několik desítek řešení.  Tato řešení rozdělil do tří skupin:

1. mimozemšťané existují a jsou tady
2. mimozemšťané existují, ale ještě s námi nekomunikovali
3. mimozemšťané neexistují

Naše navrhované řešení patří do té druhé skupiny. Mimozemšťané existují, ale dosud o nich nevíme. Zatím jsme nenarazili na jejich stopy vysílání nebo jiné pokusy o kontakt. Ani astronomové si dosud nepovšimli známek nějaké masivní viditelné činnosti, která by se dala připsat na vrub mimozemšťanům.

A co když nechtějí?

I na naší planetě je mnoho chytrých lidí a vědců (Stephen Hawking, Elon Musk a další), kteří před unáhlenými snahami o kontakt s případnými mimozemšťany varují. Jsou to přehnané obavy, vycházející z ohavného chování příslušníků lidského rodu k sobě navzájem?

Jenomže agresivní chování mezi živočišnými druhy je v pozemské přírodě krutým, ale přirozeným pravidlem. Silnější požírá slabšího, v lepším případě jej vytlačí ze svého teritoria. V přírodě je to něco naprosto normálního a v obecném měřítku dokonce prospěšného.

Podívejme se nyní, jak se pozemské organizmy proti agresi chrání. Jednou z nejúspěšnějších metod jsou – mimikry. Tvorové se snaží být ve svém prostředí co nejnápadnější, splývají s prostředím a vůbec se chovají tak, aby nebyli odhaleni. Proč by toto pravidlo mělo platit jen na pozemskou přírodu?