Když se v padesátých letech začalo psát o „létajících talířích“, předpokládalo se, že jde nejspíš o létající prostředky mimozemšťanů. Však také mimozemská hypotéza (Extraterrestrial Hypothesis) je nejvíce citovanou a často nesmyslně jedinou uvažovanou možností, jak vysvětlit pozorování UFO. Jenže termín UFO (ve smyslu Unidentified Flying Objects) vznikl až později. Proč tedy „létající talíře„?
Známý a značně zprofanovaný název létající talíře totiž vznikl omylem a to pořádným. Došlo k tomu před třiasedmdesáti lety na základě jednoho z prvních široce publikovaných pozorování neznámých objektů nad USA.
Kennethu Arnoldovi bylo tehdy 32 let a byl šéfem dobře prosperující firmy Control Equipment Company vyrábějící hasicí přístroje. Byl také sportovním pilotem a vlastnil letoun Pipper Cup. Dne 24. června 1947 ve dvě hodiny odpoledne vzlétl se svým strojem k cestě z Chehalis (stát Washington) do asi 200 km vzdálené Yakimy. Bylo příjemné slunné odpoledne a Arnold se kochal nádherným výhledem na Cascade Mountains. V blízkosti hory Mt.Rainer (4391 m.n.m.) si vzpomněl na pohřešované letadlo C-46, na jehož nalezení vypsala americká armáda odměnu ve výši 5000 dolarů. Arnold obrátil své letadlo a několikrát zakroužil nad oblastí v naději, že se na něj usměje štěstí. Žádné trosky však nespatřil.
Letěl v tu chvíli ve výši 3300 metrů a vlevo nad sebou spatřil dopravní letoun DC-4 Dakota pravidelné linky San Francisko – Seattle. Dakota byla asi o 1200 metrů výš. Sotva však odtrhl od Dakoty, do očí jej uhodil jasný záblesk světla.. Rozhlédl se a po levé straně poblíž hory Mt.Rainer spatřil formaci devíti lesklých objektů, letících těsně za sebou. Arnold v tu chvíli nepochyboval, že jde o nějaká letadla. Od některých se občas odrazilo sluneční světlo a vytvořilo tak světelný záblesk, který Arnolda na přítomnost domnělých letadel upozornil.
Arnolda však nesmírně udivil podivný pohyb neznámých letounů, objekty se pohupovaly nahoru a dolů a také si všiml, že nemají žádné ocasní plochy. Podle nákresů a popisu měly srpkovitý tvar, trochu připomínající bumerang. Letěly zhruba ve stejné výšce, rovnoběžně s horizontem a jako divoké husy v jedné řadě za sebou. Arnold se usilovně snažil určit, co je to za podivné letadla a otevřel si okno kabiny, aby lépe viděl. Velikost odhadoval asi na 2/3 předtím pozorovaného DC-4, tedy asi 19m. Podle jeho (později zpochybňovaného) odhadu se objekty pohybovaly rychlostí kolem 2000 km/h, to tehdy nedokázalo žádné letadlo!
Keneth Arnold oznámil své pozorování nejprve svým přátelům na letišti. Domníval se v tu chvíli, že se stal svědkem zkoušky nějaké nové vojenské techniky. Protože měl obavu zda by nemohlo jít o cizí stroje, ohlásil příhodu i orgánům FBI. Již druhý den se Arnoldovo pozorování dostalo do novin. A právě novináři mají na svědomí jeden z největších omylů, které se v historii UFO tradují dodnes. Když totiž popisoval novinářům zvláštní způsob pohybu neznámých objektů, které se ve vzduchu jakoby pohupovaly, řekl: „Letadla letěla jedno za druhým podivným způsobem, jako když hodíte talíř na vodu a on se odráží od hladiny“. Od této chvíle vešel do historie nešťastný termín „létající talíř“. Novináři měli ohromné téma, neboť se jim hlásili další a další svědkové, kteří neznámé objekty spatřili, třebas jinde a jindy – téma bylo na světě. Teprve nyní přišly na řadu všechny spekulace a provokativní novinářské otázky: „Odkud pocházejí?“ „Kdo je řídí?“ „Jaké mají poslání?“.
Znechucený Kenneth Arnold později uvedl: „Asi po třech dnech humbuku jsem došel k závěru, že jediným duševně zdravým člověkem jsem tady já“. Na jaře roku 1948 vychází Arnoldův příběh v časopise Fate, kde jsou již na obálce znázorněny talířovité objekty jen s malým vykousnutím v zadní části v bezprostřední blízkosti Arnoldova letadla. Název článku „The Flying Disks“ také nenechává nikoho na pochybách, že novináři si příběh přizpůsobili svým představám.
Pozorování Kennetha Arnolda by dnes bylo běžným řadovým případem bez většího významu. Objekt totiž pozoroval jediný svědek, úkaz měl krátké trvání, nebylo možné objektivně určit vzdálenost a další údaje. Přesto se stalo přelomem. Fenomén UFO totiž dostal svůj nepřiléhavý název a díky novinářům se rychle stal známým. Zpětná vazba, kdy novináři zveřejňovali další svědectví a na ně reagovali další svědkové, způsobila tentokrát skutečnou ufologickou horečku, která zejména v USA trvala až do 60. let.