Dnešního dne by se dožil 90 let. MUDr. Ludvík Souček (1926-1978) povoláním byl vojenský zubní lékař, jako spisovatel se věnoval především literatuře faktu (např. „Jak se světlo naučilo kreslit“, SNDK 1963), literatuře o záhadách (např.Tušení stínu, Čs.spisovatel 1974) literatuře science-fiction (trilogie Cesta slepých ptáků, Runa Rider a Sluneční jezero SNDK 1964-1968). Přeložil a zasadil se o vydání (za minulého režimu první a jediné) knihy Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost.
Stal se nepsanou autoritou a patronem dnešních záhadologů. Bez Součkovy „Přímluvy za budoucnost“ (což byl článek v Literárním měsíčníku č.6/78) by také patrně nemohly vzniknout první české a slovenské sci-fi kluby, neboť tehdejší režim se (oprávněně) obával takových spolků. Existuje ale i mnoho vědeckých pracovníků, kteří vzpomínají, že zájem o poznání u nich podnítily právě Součkovy knihy. Za Pana spisovatele, kterým Ludvík Souček bezesporu byl, hovoří jeho dílo. Jeho dílo ale není jen těch asi čtyřicet knížek, které dokázal napsat za neuvěřitelně krátkou dobu, kterou mu osud vyměřil. To nejcennější, co po sobě zanechal, se nachází v nás. Souček dokázal s ohromnou dovedností probudit v každém člověku přirozenou zvídavost, schopnost zapojit fantazii, ale i lásku k obyčejným lidem, které vždy mohou potkat neobyčejné věci.
Ludvík Souček byl výjimečný člověk, žil výjimečný život a zanechal nám výjimečné dílo. Především však dokázal inspirovat nesmírné množství dalších lidí a hluboce ovlivnil celý jejich život. Protože patřím k těmto lidem, jsem rád, že si někdo dnes na Pana spisovatele vzpomene.