Tajemný objekt nad Lipnem

Primární informace:

Dne 10. srpna 2003 v čase mezi 20:40 a 20:45 h LSEČ v kempu Modřín u Lipenské přehradní nádrže natočil pan M. na videokameru zvláštní objekt, který v tu chvíli považoval nejspíše za hořící padající letadlo. Šlo spíše o něco, co připomínalo ohnivý chvost za nějakým objektem, jenž však nebyl vidět.

Objekt se pohyboval pomalu přímočarým plynulým letem směrem mírně vpravo (směr pozorování byl SZ) k obzoru, za kterým zmizel.

Pan M. se s videozáznamem obrátil na TV Nova, která pak informovala projekt Záře. Druhý den (11.8.2003) byla v hlavním zpravodajství odvysílána reportáž, v níž se k případu vyjadřoval projekt Záře, astronom ze Štefánikovy hvězdárny v Praze a tiskový mluvčí Armády ČR. Druhý den TV Nova odvysílala druhou reportáž ve večerním zpravodajštví. V obou reportážích se zdůrazňovalo, že odborníci pozorovaný jev nedokáží vysvětlit. V druhé reportáži byly prezentovány další „podobné“ videozáznamy z nichž údajně výplývalo, že se podobný objekt pohybuje nad různými místy v republice. Bohužel, všechny další záběry ukazovaly jednoznačně kondenzační stopy za letadly, většinou pěkně nasvícené zapadajícím nebo vycházejícím sluncem zespodu.

Na základě informací TV  Nova se Záře zkontaktovala s panem M. a 16.8.2003 navštívila svědky na místě pozorování. Kromě vyslechnutí podrobností o pozorování bylo zaměřeno místo, kde se objekt pozoroval (azimut 312-314° a výška nad obzorem 6-11°).  Přesto, že údaje byly získány v polních podmínkách za pomoci improvizace (kdy např. sloužila hladina vody v pet-lahvi k určení vodorovné roviny), měli jsme alespoň přibližné údaje s kterými jsme se již mohli obrátit na odborníky.

Hypotézy:

Byly vysloveny tyto pracovní hypotézy:

1. kondenzační stopa za letadlem
2. lom slunečních paprsků od prohřáté atmosféry
3. vypouštění paliva z nějakého stupně rakety
4. vypouštění paliva z letounu
5. pád družice nebo části nosné rakety a její hoření v atmosféře
6. mimozemská technologie

Vysloveno bylo i mnoho dalších hypotéz, avšak ty většinou ani nešlo brát vážně – nejvtipnější z nich předpokládala, že šlo o Klingonský křižník (seriál Star Trek) sestřelený americkým protitraketovým systémem SDI :-)

Přestože od počátku se objevoval názor, že by mohlo jít o zvláštně nasvětlenou kondenzační stopu za letadlem, od této verze nás odrazovalo několik detailů:

1.      při tomto zvětšení by již letadlo bylo na začátku chvostu vidět (ověřeno na referenčních záběrech)

2.      podivný a těžko vysvětlitelný tvar chvostu, který se ohýbá do oblouku proti sobě – kdyby jej tvaroval vítr, musel by se ohýbat stejným směrem – snad by se dalo vysvětlit velmi silnou turbulencí za objektem

3.      nepravidelný tvar začátku domnělého kond. pruhu by musel ukazovat na nesymetrické rozmístění motorů letadla, nebo celkově jeho nesymetrický tvar

detail objektu

Vyjádření odborných konzultantů:

Astronomové (Štefánikova hvězdárna):

UFO – podle vyjádření astronomů ze Štef.hvězdárny v Praze je objekt skutečným UFO ve smyslu této zkratky. Pokud by šlo o stopu za letadlem byla by velmi netypická.

Meteorolog (HMÚ Praha): (převzato z mailove korespondence, omluvte proto prosim nepřítomnost interpunkce)

„Shodou okolnosti jsem sledoval onu zpravu na Nove a proto se muzu domnivat, ze jsem videl vsechna dostupna data, vcetne obsazenych ve Vasem mejlu….

Bohuzel v mem meteorologicky odbornem okoli se momentalne nenachazi nikdo, kdo by se vazne chtel timto „problemem“ zabyvat. Tak Vam alespon poskytnu svuj soukromy technicky

pohled na vec. …

Osobne myslim, ze se jednalo o klasicke kondenzacni sledy za proudovym letadlem. Myslim si, ze si osobne dokazu i zduvodnit citovane podivnosti. Pro tvorbu a tvar techto sledu musi byt vhodne fyzikalni podminky. Jak je znamo, kondenzacni sledy se za letadlem nekdy netvori – hlavne vlivem vysky, teploty a vlhkosti v miste pruletu. Nekdy se sledy vytvori, ale

behem chvilky se rozpusti, nekdy se zachovaji jeste dlouho po preletu. A nekdy, za priznivych podminek, na sebe sledy nabali dalsi vlhkost a pri rusnem leteckem provozu se zacne nasledne zatahovat tak, ze se uvazuje mezi meteorology o zavedeni nove sifry pro cirovitou oblacnost vzniklou pusobenim leteckeho provozu.

A nyni ke spornym bodum :

1. rozdil v zahnuti neni zase az tak velky, aby se nedal zduvodnit malymi odchylkami ve smeru a rychlosti vetru i v pomerne malem prostoru. Jistou roli zde muze hrat i pomerne maly uhel pohledu pozorovatele. Dale zde hraje roli i fakt, zda letadlo bylo dvou nebo ctyrmotorove. Vim, ze je zajimave, ze za ctyrmi motory, podle typu letadla, se nekdy vsechny sledy spoji v jeden a nekdy se spoji jen ty z jedne strany kridla a vlivem turbulence se dale sledy z obou stran letadla oddaluji.

2. Ze neni videt letadlo si dokazu vysvetlit faktem, ze uz tam letadlo opravdu v dobe pozorovani nebylo, protoze jsou sledy jiz znacne rozplizle a nebo v pomerne velke vzdalenosti uz bylo pod rozlisovaci schopnosti snimace kamery.

3. Nepravidelnost stopy je obvykla a nekdy kondenzacni sledy vypadaji jako morseovka – cara je nepravidelne prerusovana na ruzne dlouhe nebo i pravidelne tecky a carky. Neznam ale nikoho, kdo by se v soucasnosti meteorologicky zabyval presnymi pricinami tohoto jevu, ale hlavne v pocatcich letectvi ve velkych vyskach byl jiste tento fenomen patricne studovan. Tyto sledy se objevovaly i v dobe 2. svetove valky, hlavne za americkymi letadly provadejicimi denni nalety a poznani tohoto efektu mohlo mit vliv na rizeni vysky exploze protiletadlovych granatu. Na druhe strane neni jednoduche tento jev pozorovat klasickou radiosondazi, protoze sonda proletne tuto vrstvu relativne rychle – stoupavost 6 m/s a pouze v jedinem bode. Velke trojrozmerne pozorovani by bylo mozne asi zase jenom pomoci letadel.

Vysledny tvar kondenzacnich sledu z pohledu pozemniho pozorovatele se muze jiste jevit ponekud nesymetricky, ale opet si myslim, ze je to normalni! Hraje zde velkou roli i uhel nasviceni sluncem a pozice pozorovatele. Take to, ze se „objekt“ temer nepohyboval – prazskou sondou byl v tu dobu nameren ve zminovanych vyskach vitr 17 m/s se smerem temer severnim – ve mne utvrzuje nazor, ze se jednalo o sledy.

Na zaver uz bych jenom konstatoval, ze zmineny efekt je pro oci velmi krasny a jsem rad, ze spoluprace techniky a prirody to dokaze vykouzlit tak, jak bylo pozorovano a zaznamenano.

Mozna je neobvykly jeho rozmer a uhel, ale jsem presvedcen, ze to neni ani zadna modifikace nam znamych meteorologickych sond.Take fakt, ze jev nebyl pozorovan jako neobvykly z jineho mista svedci o tom, ze pro ostatni pozorovatele to byl klasicky kondenzacni sled a nikoho to nijak zvlast nezaujalo.“

Doplnění informací na vyžádání p.Záře:

„Pokusim se o doplneni nekterych zajimavych dat v souvislosti s pozorovanim kondenzacnich sledu na Lipne 10.08.03.

Po konzultaci s nacelnikem vojenske sondazky v Brne mohu upresnit moznou vysku sledovaneho objektu. Podle vojenske metodiky je mozne odhadnout vysku vrstvy mozne oblasti tvoreni kondenzacnich sledu. V teto dobe by to melo byt ve vrstve asi 11 az 12.5 km/morem. Tento profil ale plati pro prazsky vystup a je pravdepodobne, ze v oblasti navetrne strany sumavskeho hrbetu by tato vrstva mohla byt i v jine vysce, pripadne sledy by mohly byt vyneseny do vyssi vrstvy. To by mohlo trochu i objasnit fakt, ze sledy byly relativne kratke a pomerne ostre ohranicene. Je malo pravdepodobne, ze by se klasicke civilni letadlo pohybovalo ve vyse uvedene vysce, ale tato navetrna vlna by popisovany jev mohla podporit. Teoreticky by to sice mohlo byt i vojenske letadlo ve vetsi vysce, ale domnivam se, ze napriklad dalkove prulety americkych vojenskych letadel smer Irak a zpet se deji v klasickych letovych hladinach, zejmena v tomto standardnim koridoru. V te dobe foukal vitr v uvazovane vrstve 60 km/hod ze smeru 345′, tzn., ze za 5 minut pozorovani se objekt mohl posunout asi o 5 km smerem temer jiznim. Dotazem na stanici Churanov, ktera lezi primo v oblasti pozorovani, bylo zjisteno, ze dohlednost byla pres den az 70 km. K veceru, vlivem pribyvani vlhkosti, klesala az na hodnotu 40 km ve 21 SELC. Zde se ale jedna o prizemni dohlednost ovlivnenou hlavne zvysovanim vecerni vlhkosti v prizemni vrstve a meri se zejmena viditelnost okolnich geografickych cilu. Dohlednost s vyskou jiste stoupa a dale silne osvetleny objekt na potemnujici obloze bude pozorovatelny z vetsi vzdalenosti. Nic zvlastniho v inkriminovane dobe na stanici Churanov nezaregistrovali a kamera pro nocni pozorovani bolidu byla otevrena az po 22-te hodine. V kriticke dobe bylo skoro jasno, konkretne 1/8 oblacnosti.

Snad tyto udaje dale podpori nazor, ze se opravdu jednalo „jen“ o klasicke kondenzacni sledy a neni nutno v tom dale hledat nic zahadneho. To ale necham jiz zcela v kompetenci Vasi a Vasich spolupracovniku.“

Armáda ČR:

AČR se k případu vyjádřila již v prvním zpravodajství TV Nova ústy tiskového mluvčí Ladislava Štichy: „Armáda České republiky nic mimořádného v oblasti Lipna nezaznamenala.“ (To považujeme za velmi alibistické vyjádření: co je to „nic mimořádného“? – pozn. projektu Záře)

O vyjádření jsme však požádali kompetentnější Velitelství vzdušných sil, které nám sice vyjádření přislíbilo vyjádření, avšak do 5.10. (kdy byla tato zpráva zpracovávaná) jsme nic neobdrželi.

Pracovníci Řízení letového provozu:

Na požádání zaslali podrobné informace o dění ve vzdušném prostoru v požadovaném čase a místě. Vysvětlení co vlastně jejich systém je schopen zachytit:

„jedná se o komplexní přehled letadel v daném čase a prostoru z radarového systému, který zpracovává údaje z několika radarů  které daný prostor kryjí. Nám se zobrazují jako jeden cíl. Jsou zde zobrazena i všechna vojenská letadla, protože musí být vabavena stejným odpovídačem sekundárního radaru a musí ho mít za letu zapnut. Pokud by se někdo vyskytl kdo odpovídač nemá zapnut (prakticky nepřichází v úvahu), nebo kdyby už za letu mu přestal pracovat i tak by se nám zobrazil, ale bez popisu, jenom jako křížek. To je možné i u nízko letících cílů  (do 6500 feet tedy asi 1950 metrů nad mořem), kde tato povinnost vybavení odpovídačem pro menší (např. sportovní) letadla není. I tak ale velká většina těchto letadel vybavena je, potom musí mít odpovídač za letu zapnut. Vybaveno je dokonce i několik ultralehkých letadel.“

V několika dalších konzultacích i při osobní návštěvě jsme zjistili tyto podrobnosti: systém ŘLP zachycuje údaje z více radarů je mezinárodní – do dané oblasti „vidí“ radiolokátory i z Německa a Rakouska (podle mého názoru to téměř vylučuje jakoukoli konspiraci – pozn. V.Šiška). Vzdušný prostor je sledován do výše 66 000 stop – tj. zhruba 20 100 metrů. Z větší výšky se údaje „uřezávají“. Radiolokační systém je možné nastavit tak, že dává údaje i o oblačnosti.

Z údajů, poskytnutých ŘLP vyplývá jedna podstatná skutečnost: ve výseči prostoru, který ohraničuje námi naměřený azimut a výška nad obzorem, se v danou chvíli (20:44-20:45 LSEČ) pohybovalo civilní letadlo. Nechali jsme si upřesnit typ letadla a další podrobnosti o tomto letu. Šlo o linku QGA2003 z italského letiště Costa Smeralda do polského Gdaňsku (letiště Rebiechowo). Typ letadla Learjet 60 im. M-SERVY. Letadlo se pohybovalo ve výšce 12 200 m.

letoun Learjet-60

V prostoru pozorování byl poměrně hustý letecký provoz, nachází se zde několik významných letových koridorů – let QGA2003 probíhal v letovém koridoru UN871.

letové koridory v oblasti

Závěr:

Na počátku pátrání jsme se dopustili jedné technické chyby, kterou je nutno uvést na správnou míru, neboť jsme podle ní zpracovali i jednu mapku pozorování (uvedena ve zpravodaji Delta 2/2003). Uvažovali jsme totiž o trase letu trvající celý udaný rozsah délky pozorování, tedy 20:40 až 20:45 LSEČ. To byla ale chyba, neboť celý videozáznam (byl natočený ve dvou souvislých kusech s asi 10 sekundovou přestávkou, nutnou pro přemístění aby záběru nepřekážel strom ve výhledu) trval přesně 1:02 minuty. Je jasné, že videozáznam se týkal té poslední minuty, poté objekt zmizel za obzorem. Musíme tedy počítat dobu pozorování 20:44-20:45 SELČ.

Naše měření bylo ve skutečnosti prováděno velmi primitivní metodou za pomocí kapesní busoly a úhloměru, takže je nutné počítat s určitou tolerancí. Přesto do sebe námi naměřené údaje a údaje získané od ŘLP docela dobře zapadají:

Údaje získané při měření na místě pozorování

vypočtené údaje odpovídající pozorování letadla na lice QGA2003

Je třeba také vyzdvihnout bravurní odhad meteorologa, který určil výšku, v níž se tvořila kondenzační stopa za letadly: 11 až 12,5 km – letoun linky QGA2003 se totiž pohyboval ve výšce 12,2 km !

Odlišnosti, které nás odrazovaly od vysvětlení kondenzační stopy byly vlastně zodpovězeny meteorologem. Letadlo bylo vzdáleno 79,5 – 85 km a na videokameře bylo použito digitální zvětšení – letoun byl již pod rozlišovací schopností objektivu. Navíc se nacházel patrně trochu jinde, neboť obraz zkreslovala dlouhá trasa hustou vrstvou přízemní atmosféry – proto také ten neobvyklý tvar.

Vysvětlení tohoto případu je tedy možné: šlo o letadlo na lince QGA2003. S tímto závěrem projekt Záře případ dne 20.9.2003 uzavřel.

situace při pozorování objektu zakreslená do mapy

 

Tento případ znamená pro projekt Záře mnoho poučení:

1. Získali jsme praktické zkušenosti o leteckém provozu, možnostech dnešní letecké techniky a jejím vzhledu a chování za méně obvyklých meteorologických podmínek
2. Získali jsme kontakty na pracovníky ŘLP, kteří nám přislíbili pomoc i do budoucna
3. Získali jsme praktickou zkušenost s měřením v terénu a možností ověření výsledků, na základě které jsme si později vyrobili pomůcku k přesnějšímu zaměření azimutu a úhlové výšky
4. Získali jsme praktickou zkušenost, že spolupráce i s komerčními médii (TV Nova) je možná při dodržení určité taktiky a opatrnosti

Děkujeme všem, kteří nám s pomohli tento případ řešit – zejména pracovníkům Řízení letového provozu, a Hydrometeorologického ústavu v Praze za poskytnutí klíčových informací k identifikaci neznámého objektu.