Také jste si všimli, že je v poslední době nějak více neštěstí, katastrof a vražd? Slyšíme to téměř neustále z TV, valí se to na nás z novin, z internetu… Jenomže to tak není. Katastrof i vražd je pořád stejně jako před deseti nebo padesáti lety. Může za to globalizace a informační exploze. A právě tyto neštěstí upoutávají naší pozornost, což média, zejména ta bulvární, vědí. Toto je jeden z důsledků informační exploze.
I když se televize dá vypnout a internet prostě nečíst, stejně se tomu nikdo nevyhne. Informací je prostě moc, mnohem více, než člověk stačí zpracovat. Dříve nebo později je začne filtrovat.
„Kdo věří všemu, je idiot, ale kdo nevěří ničemu je zrůda“ říká staré přísloví.
Jenže právě to třídění informací se stává kamenem úrazu. Internet a zejména sociální sítě nás svádí k uzavírání se do sociálních bublin. Vzniká to takto:
Navštěvujete webové stránky, které vás zajímají, čtete názory s nimiž souzníte. Klikáte na odkazy pod nimi – a nacházíte opět souznějící názory a informace. Komunikujete s přáteli na Facebooku a dalších sociálních sítích. Ty přátele jste si ale vybrali sami (nebo oni vás) právě proto, že máte stejné nebo podobné názory. Slyšíte jen samé potvrzení toho, co si sami myslíte a jen málokdy nějakou kritiku.
Pokud se pokusíte proniknout jinam, obvykle rychle skončíte: ostré reakce na odlišné názory a internetová anonymita spojená s urážkami vás nakonec donutí takové komunity opustit. A tak se stává, že se lidé začínají uzavírat do tzv. sociálních bublin.
Hádáte-li se s blbcem déle než dvě minuty, tak už se potom hádají dva blbci. (Jan Werich)
Co z toho vyplývá pro záhadologii? Právě v ní je toto nebezpečí obzvlášť velké. Sociální bubliny jsou totiž ideálním prostředím pro vznik a udržování konspiračních teorií. Sociální bubliny se přirozeně brání průniku jiných informací, než těch „správných“ a tak se konspirátoři vzájemně utvrzují ve svých pravdách a nacházejí potvrzující informace na webu.
Nebezpečí uzavření se však nehrozí jen konspirátorům, ale i jejich odpůrcům. Co s tím?
Nebojte se polemizovat s přáteli. I když často pod jejich myšlenkami zvoláte „to by se dalo tesat!“ nebo „pod to se podepisuji“. Každou myšlenku lze dotvářet, vymýšlet její dopady, či hledat alternativy. I přítele více obohatíte rozvinutím nebo i polemikou jeho myšlenky mnohem více, než pouhým přitakáním.
A polemika s odlišnými názory? Nebojte se jí! Slušná diskuze, polemika vedená proti názoru a nikoliv proti jeho nositeli je vždycky užitečná. A je dobré vědět, že polemika se nevede proto, aby váš názor zvítězil nad tím druhým za každou cenu. Rozejít se každý s různým názorem v dobrém není porážka. Uvedu příklad: mám dobrého přítele, který tvrdí (zjednodušeně), že „planetu by měl řídit počítač.“ Jinými slovy, že roboti v budoucnu převezmou všechno, celou naší civilizaci, zatímco já mu oponuji, že bez člověka to nepůjde. Ta diskuze pokračuje již mnoho let, a nikdo jsme ze svého neustoupili ani o píď. Ale ty úžasné myšlenky, které z naší polemiky vycházejí …
Odkazy:
Je jednoduchý způsob jak se ze sociálních bublin vymanit… Mnohem méně používat facebook a jemu podobné „sociální sítě“ a mnohem více chodit mezi lidi a vnímat skutečný svět…