Letos uplynulo 28 let od založení projektu Záře. Rozhodl jsem si proto oprášit a doplnit vzpomínku z dvacetiletého výročí našeho projektu. Projekt Záře byl první systematickou akcí zaměřenou na seriozní zkoumání fenoménu UFO a později i dalších nevysvětlených jevů. Připomeňme si historii jeho vzniku a jeho první krůčky.
Byla to tehdejší Československá archeoastronautická asociace (ČsAAA), kde vznikl tento nápad. ČsAAA byla v té době mohutnou zájmovou organizací, v které se sdružili nejen příznivci archeoastronautické hypotézy, podle níž naší planetu v historii navštívili mimozemšťané a ovlivnili její vývoj. Byli zde i lidé se zájmem o UFO, ale také léčitelé, astrologové a příznivci psychotroniky i dalších neobjasněných jevů.
Na počátku 90. let se stala činnost ČsAAA známá a populární a na její adresu začaly chodit i početné dopisy lidí, kteří pozorovali UFO. Zároveň začaly vycházet o této problematice četné články v časopisech i knihy – a v nich byly převážně informace převzaté ze zahraničních zdrojů. Bylo jasné, že ne všechny informace v tisku jsou objektivní a pravdivé. Proto vznikl nápad, vytvořit systém, v němž budeme získávat informace o pozorování UFO od našich občanů, z naší země a s těmito informacemi dál pracovat.
Začal se rýsovat projekt, na kterém by pracovali zájemci z řad ČsAAA, který by tedy zpracovával informace z naší republiky (tehdejšího Československa). Tedy informace z první ruky, které se dají ověřit, svědkové vyslechnout, případně dotyčná místa prozkoumat. Na jedné ze schůzek u mě doma jsme s Jaroslavem Chvátalem vymysleli název projektu: většina UFO jsou nějaká světla, tedy projekt Záře. Inspirovali jsme se i podobnými názvy projektů, které jsme znali v USA – projekt Blue Book, projekt Twinkle apod.
Začali jsme ihned připravovat praktické kroky k chodu projektu. Podle vzoru amerického Blue Book jsme vytvořili dotazník pro pozorovatele UFO, upravený pro naše podmínky. Také jsme sehnali dobrovolníka, který vytvořil jeden z prvních pokusů o databázi, kam bychom mohli případy pozorování UFO zakládat a třídit. Tehdy ještě PC nebyla vůbec běžnou záležitostí a databáze od té doby prošla dlouhým a složitým vývojem. Její dnešní verze, vytvořená Milanem Fibrichem, umožňuje členům projektu i vědeckým konzultantům okamžitý přístup k potřebným informacím.
Bylo nám ale od začátku jasné, že jsme pouzí amatéři, nadšenci, kteří mají sice elán, ale nikoliv potřebné znalosti, ale i možnosti. Bylo zřejmé, že k projektu musíme přizvat jak vědecké odborníky, tak instituce, které nám mohou pomoci. Náš původní vzor, projekt Blue Book, byl vedený armádou, obrátili jsme se proto na armádu, konkrétně na velení letectva ve Staré Boleslavi. K našemu ohromnému překvapení i radosti nám vojáci odpověděli a dokonce nabídli spolupráci. Došlo k několika schůzkám s představiteli vojenského letectva ve Staré Boleslavi. Původní maximalistické představy o společném sdílení dat však brzy vyprchaly. Vojákům jsme tehdy předali disketu s prvními zaznamenanými případy. Od nich jsme naopak obdrželi informace o jednom z nejzajímavějších případů UFO na českém nebi, opticky neviditelnému objektu, který sledovaly radiolokátory v západních a severních Čechách.
Jenže zájem armády postupně mizel. Měli jsme sice kontakt na čtyři důstojníky od letectva, na které jsme se mohli obracet, ale prakticky fungoval jen vojenský meteorolog. Ostatní se postupně ztratili neustálým stěhováním a změnami v armádě a i když jsme při několika dalších návštěvách byli příznivě přijati, praktická spolupráce vlastně zmizela. Pokud se dnes potřebujeme informovat např. o letech vojenských vrtulníků, nezbývá než kontaktovat tiskové mluvčí příslušných základen.
Zato však během času přibylo odborníků na různou problematiku, vědeckých pracovníků i různých institucí (např. Řízení letového provozu, nebo hvězdáren), na které se můžeme obracet s žádostí o konzultace k jednotlivým případům.
Vraťme se však do doby před osmadvaceti lety. Projekt Záře se najednou stal velmi známým, něco takového tu předtím nebylo. S podporou organizací jako byla ČsAAA a potom Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů, projekt Záře aktivně vystupoval v pořádaných konferencích a setkáních badatelů. Výsledky projektu byly prezentovány na četných seminářích a přednáškách členů projektu. Velkou roli pro zkušenosti a výměnu poznatků pro projekt Záře měly i kontakty se zkušenými a seriózními badateli z domova i ciziny, jako byli např. ing. V. Patrovský nebo dr. Johannes Fiebag.
Další cenné zkušenosti jsme nasbírali přímo v terénu. Díky omezení působnosti projektu na území naší země, je možné místa pozorování záhadných jevů a jejich svědky navštěvovat přímo. Lze využít i amatérských možností ke zjištění potřebných údajů. A když nestačily naše amatérské prostředky, podařilo se občas přesvědčit profesionální odborníky. Takto například projekt Záře inicioval měření největšího českého menhiru v Klobukách v roce 1994, které provedla firma Picodas.
V projektu Záře se vystřídalo mnoho amatérských badatelů. Jak už to bývá, někteří obrátili svůj zájem jinam, jiní se oženili či vdali a rodinné starosti jim nedovolily aktivně se zabývat náročným koníčkem, další se s námi rozešli názorově. Projekt Záře není dnes pevnou organizací s členskými příspěvky a náročnou administrativou, nýbrž jen volné sdružení badatelů, kteří se prostě rozhodli plnit program, kterým vlastně tento projekt je.
Během těch dvaceti osmi let činnosti si projekt Záře získal i určité renomé. Díky nestrannému přístupu, racionálním zkoumáním neobjasněných jevů a používáním poměrně přísného síta vylučovací metody se snaží tuto problematiku očistit od nálepky „pavědy“. Hlavním cílem projektu Záře není ani prokázání, ani vyvrácení mimozemského původu UFO i dalších anomálních jevů. Ano, snažíme se vždy poctivě nalézt racionální vysvětlení existujících záhad a přináší nám uspokojení, když se to někdy podaří. Jsme si ale vědomi, že pořád existuje určité procento záhadných jevů a pozorování UFO, které této snaze odolaly a zůstaly nevysvětlené – a o to mají právě větší cenu. Tyto jevy jsou zaznamenány a lze se, třeba i po letech, pokoušet odhrnout roušku tajemství, kterou jsou zahaleny.
A co z toho všeho mají badatelé z projektu? Samozřejmě mnoho mravenčí a usilovné práce i mnoho hodin volného času věnovaného na oltář tomuto koníčku. A výsledky? Především úžasné obohacení vlastních znalostí z nejrůznějších oborů a doslova dobrodružství z poznání.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se na projektu Záře podíleli a podílejí – ať již jako jeho členové, nebo odborní konzultanti, všem, kteří pomohli náš projekt dostat na slušnou odbornou úroveň a věnovali mu část svého času, vědomostí a píle. Díky!
