Letadlo? UFO?

Líbí se mi staré anglické přísloví, které lze velmi dobře aplikovat i na ufologii: „Když něco vypadá jako kachna, kváká jako kachna a chodí jako kachna, tak je to kachna.“ Chtělo by se tedy říci, že pokud něco vypadá jako letadlo, pak je to letadlo a nikoliv mimozemská kosmická loď chytře zamaskovaná jako letadlo. Je to tak ale určitě?

Vážení přátelé,
dnes jsem sledovala váš pořad o „ufonech“ Nedělním ránu a rozhodla se, že vám napíšu o svém pozorování. Dnes už jej nedokážu konkretizovat, ale musím to někomu říct, kdo mi uvěří.
Bylo to v srpnu 1992. Stála jsem na zastávce v Praze 5 – Lahovičkách a čekala na autobus na Zbraslav. Podotýkám, že bydlím ve Velké Chuchli a přes ni jde letecký koridor na Prahu. Dnes je provoz méně častý, než dříve, díkybohu. Předesílám, že letadel jsem měla možnost vidět spousty, právě v oné přistávací a vzletové výšce, odpovídající Chuchli.
Tehdy v srpnu byl horký slunečný den, něco po obědě, přesně nevím, možná kolem druhé hodiny. Jak jsem tam tak stála a nudila se, uviděla jsem letadlo, zhruba nad modřanským cukrovarem. Bylo o něco níž než popsaná letadla v Chuchli, ale ne o moc. Jelikož na něj svítilo slunce, nádherně se lesklo, řekla bych, že skoro házelo „prasátka“. Nic moc mě to nezaujalo, nemám letadla ráda. Tak jsem pozorovala auta a tak a za chvíli se podívala zase směrem, kde bylo předtím letadlo. Bylo tam pořád.
Strašně mě to překvapilo, protože tam už „nemělo co dělat“. To mě přimělo si ho prohlédnout. Vybavuju si, že mi připomnělo svým leskem a vůbec ty moderní stříbřité srdce a balónky na tyčce, co jsou teď moderní na poutích, a napadlo mě, že je to balón tvaru letadla. Ono to totiž nevydávalo žádný zvuk. Ale bylo to tvarem letadlo. Protože se tak moc lesklo, neviděla jsem okýnka, nic. Po balónu mě hned napadlo UFO, ale o UFO-letadle jsem zatím nic neslyšela. Napadlo mě taky, že třeba pozorovací techniku přizpůsobili naší technice, aby nebyli nápadní.
Tak jsem tam stála a koukala na to letadlo a ono jen stálo a blýskalo se. Tohle trvalo asi 5 minut. Během té doby jsem si zoufale lámala hlavu, co by to mohlo opravdu být. Pak přijel autobus a mě se ani nechtělo nastoupit, jen abych přišla na kloub té záhadě. To byl nesmysl, protože autobus jezdí v tuhle dobu v dlouhých intervalech a já musela jet. Stoupla jsem si dozadu a až do Zbraslavi jsem civěla na „letadlo“. Bylo tam pořád. Pak už jsem na něj neviděla.
Připadala jsem si jako blázen, protože jsem měla oči navrch hlavy a lidi po mě koukali, jak zírám z okna. Několik se jich podívalo tím směrem a letadlo je pochopitelně nezaujalo, stejně jako mě napoprvé. Zaplavil mě zvláštní pocit, že jsem byla svědkem něčeho mimořádného. Když jsem o tom nadšeně vyprávěla rodině a známým – vysmáli se mi. Ufóni v letadle! Dneska jsem viděla, že nejsem sama, kdo viděl letadlo, které asi obyčejným letadlem nebylo. Já sama jsem přesvědčena, i když se mi smáli, nezviklali mě, viděla jsem UFO.
To je můj malý příběh, nechci být zajímavá, ale chci, aby to věděl někdo, kdo se nebude smát.

Tento krásný příběh je nejen záhadný, ale i poučný. Ne vždy se věci jeví tím, čím opravdu jsou. Ano, člověk se nad tímto pousmívá – nikoliv však autorce dopisu, ale absurditě té situace. Ukazuje totiž, jak snadno podléháme jednostranným pohledům. Asi tak, jako když se dva lidé dívají do akvária na rybičku. Jeden se dívá na rybku zpředu a říká „ano, takto vypadá ryba“. Druhý se ve stejný okamžik dívá na rybku zboku a říká „ne, ryba vypadá takto“!

Nezatahoval bych do toho příběhu ani kvantovou fyziku, ani jiná krkolomná řešení. Racionální část našeho myšlení bude hledat vysvětlení v nějaké náhodě. Třeba šlo opravdu o lesklý balonek ve tvaru letadla. Jistotu však toto tvrzení nemá…