Jaké je skutečné stáří hradu Zvíkov?

První zpráva o existenci hradu pochází z roku 1234, kdy o něm hovoří listina krále Václava I. (1). Všeobecně se všude uvádí toto datum, kdy se předpokládá existence Hlízové věže a jižního křídla hradu. Jenomže je jasné, že obojí muselo vzniknout již dříve. Kdy?

Právě Hlízová věž se uvádí jako nejstarší část hradu. Neobvyklý vzhled této hranolovité věže, obložené bosovanými kamennými kvádry, vedl už dříve k domněnkám, že věž je mnohem starší, než předpokládaný vznik hradu Zvíkov.

Pověsti

Krásná stará pověst (2) vypráví o vzniku hradu i jeho názvu ve spojení s legendárním praotcem Čechem. Podle ní měl náš praotec dceru, která se proti vůli otce zasnoubila s mužem, kterého tatínek neměl příliš v lásce. Oba milenci proto prchli do vzdálených a pustých krajů na jihu. Tam si postavili prostou chatrč a vychovávali své děti.

Po několika letech náhoda zavedla praotce Čecha při lovu zvěře na toto místo. Spatřil dvě děti, které sledoval do jejich chatrče a tam se setkal se svojí ztracenou dcerou. Dceři odpustil a s jejím mužem se usmířil. Nabídl mladé rodině návrat do roviny pod Řípem, ale ti odmítli, že si zde již zvykli. Nechal jim zde tedy postavit řádné sídlo, které nazvali Zvykov – z tohoto jména tedy pochází Zvíkov.

Domněnky

Rožmberský kronikář Václav Břežan (1616) přisuzoval tuto stavbu údajnému knížeti Nezamyslovi, který jí měl nechat postavit v roce 760.

Pražský profesor archeologie Jan Erazim Vocel se domníval, že Hlízová věž mohla být dílem Římanů. Vycházel ze zpráv římských dejepisců, že v 2. století n.l. nechal císař Marcus Aurelius vybudovat před Limes Romanum „v barbarském území“ tvrze s posádkami. Navíc se Hlízová věž trochu podobá údajným římským stavbám u Dunaje.

Pražský historik německého původu profesor Franz Millauer a zřejmě i Johan Wolfgang Goethe se domnívali,  že Hlízovou věž mohli vybudovat Markomané – germánský kmen, který sídlil na našem území v prvních stoletích našeho letopočtu. Jejich panovník Marobud byl vychován v Římě teoreticky mohl mít ve svém okolí stavebníky, kteří by takovou stavbu zvládli. Znaky na kamenech Hlízové věže pak byly považovány za germánské runy. Odtud také pochází druhý název věže: Markomanka.

Ještě exotičtější domněnku vyslovil teplický archeolog a romantik František Olbricht (1788-1868) – totiž, že jde o dílo Keltů.

Reálie

Strategicky umístěný vysoký skalnatý ostroh nad soutokem Vltavy a Otavy byl lidmi obýván již od doby kamenné. Lidé jej osídlili ve střední době kamenné, což reprezentuje několik nálezů keramiky a štípaná kamenná industrie (3). V době bronzové již zde bylo zřejmě sídliště, o čem svědčí nálezy několika depotů, obsahujících bronzové sekerky, hroty šípů a další předměty. Osídlení pokračovalo i v době halštatské (časté nálezy keramiky).

Prvním, kdo toto nepochybně strategické místo opevnil, byli Keltové. V době laténské zde vyrostlo malé, ale dobře opevněné keltské hradiště. Je pravděpodobné, že už Keltové zúžili skalní šíji na přístupu k dnešnímu hradu odlámáním skály. Hradiště bylo obehnáno nejméně 2 m vysokou kamennou zdí zapuštěnou do vysekaného kamenného lože a hlubokým příkopem. Valy, jako zbytky této zdi, jsou dnes na severní části zatopeny Orlickou přehradou, na jižní části můžeme nalézt jejich zbytky asi 200 až 300 metrů od vchodu do hradu. Keltské hradiště zde tak strážilo důležitou křižovatku obchodních cest.

O době od přelomu letopočtu do počátku 13. století máme o tomto místu jen kusé informace. Předpokládá se, že koncem 1.století př.n.l. Keltové svá hradiště opustili. Podle zpráv genetiků, ale i našich zvyků, pověstí i jazyka, však neopustili toto území úplně a pravděpodobně část keltských obyvatel zde zůstala. Nějakou dobu pobývaly na našem území germánské kmeny Markomanů a Kvádů, poté přišli první Slované a smísili se s původním obyvatelstvem. A jak se zdá, ani Zvíkov asi nebyl v této době úplně opuštěn. V jedné z mála archeologických sond, shodou okolností zrovna u paty Hlízové věže, byl nalezen stříbrný denár Faustiny starší, což je římská mince ražená někdy po roce 141 našeho letopočtu (3). Znamená to, že zde byli opravdu Římané? Nikoliv. Znamená to, že zde, v tomto místě někdo žil a obchodoval. Platilo se zde římskými mincemi, což znamená, že obchodní stezka, kterou strážilo keltské hradiště a později středověký hrad, fungovala i v této době. Nic více, nic méně.

Na počátku 13. století zde tedy začal vyrůstat středověký královský hrad. Zásadním předpokladem pro jeho vznik bylo získání tzv. Oslovského újezdu (pod který patřilo i území dnešního hradu) od kláštera v Doksanech směnou za jiné statky v roce 1226 (4). Tímto aktem si král Přemysl Otakar I. zajistil území pro stavbu budoucího hradu.  Po smrti Přemysla Otakara I. již pokračoval ve výstavbě hradu král Václav I, jehož listina, v níž jmenoval Konráda z Janovic purkrabím na hradě Zvíkov v roce 1234 (4).

V jaké podobě byl v té době hrad? Panuje všeobecná shoda, že v tu dobu (rok 1234) již existovala Hlízová věž a hradní kaple s jižním křídlem hradu. Dříve se předpokládalo, že základem hradu byla právě Hlízová věž a nějaké malé, dnes zaniklé opevnění. Hlízová věž se opravdu výrazně odlišuje od všech ostatních částí hradu. Její bosované kamenné zdivo, nesoucí tajemné značky, nezvyklý hranolovitý zjev, nacházející podobu snad jen u chebské Černé věže, to vše ukazuje na neobvyklost této stavby.

Zcela jiný pohled na stáří Hlízové věže však nabízí JUDr.Jiří Varhaník. Podle něj totiž Hlízová věž nevznikla jako nejstarší stavba nově založeného hradu, ani nebyla jádrem původního menšího hradu, zaujímajícího pouze část ostrožny, jak soudila starší literatura. Podle Varhaníka totiž poloha jihozápadního křídla paláce a zejména Hlízové věže byla determinována respektováním nějaké starší stavby, ležící od nich západním směrem směrem, které neumožnilo předstoupit Hlízové věži před průčelí jihozápadního křídla paláce, podobně jako tomu bylo na jihu (5). Kromě toho lze vysledovat různé architektonické prvky zcela evidentně starší stavby, zakomponované v nejstarších částech hradu – především bráně v plášti hradu a dokonce i základech Hlízové věže (6).

Závěry

Na počátku snahy o zjištění skutečného stáří Hlízové věže byla představa, že by bylo možné nějakými metodami dospět k datu vzniku této stavby, ale i jiných částí hradu. Jenže ono tak není. Současná podoba hradu je výsledkem mnoha a mnoha úprav v průběhu staletí. A jak podotkl v jednom rozhovoru archeolog Jiří Fröhlich, nikde není psáno, že Hlízová věž vznikla na zelené louce. Klidně tam mohla být nějaká stavba. Třeba původně dřevěná. Pak i možná i kamenná, jenže materiál z ní byl použit a na stejném místě třeba postavena nová. Ta časem zpustla a částečně se zřítila. Následovalo rozebrání a dostavba – to již můžeme v horní části Hlízové věže dobře dokumentovat.

Je jasné, že středověká podoba hradu musela začít vznikat někdy okolo roku 1226. Bylo tam již něco předtím? To bohužel netušíme a velmi chudý, trestuhodně nedbalý a neúplný archeologický průzkum, provedený v 50. letech minulého století před napuštěním Orlického přehradního jezera, nám neumožňuje činit přesnější závěry. Co je však pikantní a romantiky jistě potěší, že na stavbu hradu byly pravděpodobně použity i kameny z původního keltského opevnění. Ostatně, přijeďte se na Zvíkov podívat, genius loci je zde stále živý.

Literatura:

1. Zvíkov (hrad), Wikipedia
2. Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků (Praha, 1947)
3. Jiří Fröhlich, Písecko v zrcadle archeologie (Písek, 1997)
4. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae  (Friedrich, G., ed.). Pragae 1912
5. Jiří Varhaník, Hlízová věž hradu Zvíkova, Průzkumy památek 1/2000
6. Jiří Varhaník, Hrad Zvíkov jako torzální architektura, Archaeologia historica 40, 2, 2015, 395–427