„…čekáme vesmírnou návštěvu. Kosmodrom je slavnostně vyzdoben – pořadatelé však mají starosti. Až se otevřou dveře nepozemského korábu, kdo nebo co z něho vyjde? Nebo snad vypadne? Vyletí? Vyplazí se? Či snad, probůh, dokonce vyteče? Jak vypadají inteligentní nepozemšťané?“
Ludvík Souček – Velké otazníky 1967
Dříve nebo později se to stane. Buď je potkáme někde na našich budoucích cestách vesmírem, nebo zachytíme jejich signál. Anebo najdou oni nás. Co vlastně můžeme čekat, koho potkáme?
Velká část odborníků v této problematice soudí, že jsme patrně jedinou civilizací v nám známém vesmíru. Těch náhod bylo prostě moc. Nějakým záhadným způsobem se zde namíchala prebiotická polévka organických sloučenin a dokázala sama sebe replikovat. Nějakým záhadným způsobem se buňky naučily spojovat do vícebuněčných organizmů. Nějakým záhadným způsobem je naše planeta s Měsícem, Sluneční soustavou a celá Galaxie zrovna v klidném koutě vesmíru a až na nějaké, z kosmického hlediska nepatrné, excesy se může nerušeně vyvíjet. A nějakým záhadným způsobem začala část primátů používat rozum – proč jen část a proč jen jeden biologický druh? Tisíce dalších náhod vedou ke skepsi, možná jsme ve vesmíru sami.
Existuje však mnoho argumentů proti této skepsi. Známý astronom a popularizátor hledání mimozemšťanů Carl Sagan kdysi prohlásil: „Kdybychom byli ve vesmíru sami, bylo by to strašné plýtvání prostorem.“ A opravdu, zjednodušeně řečeno – všechny výše uvedené náhody se vlastně odehrály v rámci přírodních zákonů, těch které známe a možná i těch, které jsou nám dosud utajeny. A tyto zákony zcela jistě platí v celém nám známém vesmíru. Vesmír je obrovský a je v něm nepředstavitelné množství podobných sluncí s podobnými planetami. Proč ne tam, když u nás ano?
Tato teze vede k tomu, že bytosti vyvíjející se někde ve vesmíru podle stejných zákonitostí budou tedy podobné nám, tedy uspořádané z organických látek na bázi uhlíku, vzpřímené postavy s hlavou a končetinami. Také v úvodu citovaný spisovatel Ludvík Souček dochází k tomu, že nejlepší bude jim připravit obyčejnou židli. Takto zřejmě uvažoval i Carl Sagan, na jehož popud byly naše vesmírné sondy opouštějící Sluneční soustavu vybaveny dopisem pro případné mimozemšťany, kteří by sondy mohli nalézt. Na Pioneerech to byla plaketka s jednoduchými symboly a na Voyagerech dokonce gramofonová deska s návodem v matematickém jazyce k sestrojení gramofonu na přehrání desky.
Měděná pozlacená deska s poselstvím pro mimozemšťany na sondách Voyager a a Voyager 2.
Existují ale i úplně odlišné názory. Život na naší planetě -jediný, který známe – je nesmírně pestrý a rozmanitý. Vzhledem k podmínkám na naší planetě je sice stále na stejném základě, ale vzhled i způsob života jednotlivých organizmů se od sebe hodně odlišuje. Dnes si řada vědců dokáže představit i život v úplně odlišných podmínkách, než těch, které panují na Zemi. Nedávno byla zveřejněna studie vědců z Cornellovy univerzity, podle které by byl docela dobře možný život na Saturnově měsíci Titanu. Jeho buňky by neměly membránu z lipidů, jak to známe z pozemského prostředí, ale z akronitrilu (C3H3N), který se na Titanu vyskytuje.
Dávno před tím popisoval svojí představu inteligentní mimozemské bytosti britský fyzik Fred Hoyle (ano to je ten, který jako zastánce stacionárního vesmíru vymyslel posměšný název Big Bang – Velký třesk). Hoyle popsal hypotetickou bytost v podobě mezihvězdného mračna v němž zpomaleně probíhaly podobné procesy jako v lidském mozku. Při dostatečné trošce fantazie si lze představit i jiné modely živé hmoty, než ty známé pozemské. A proto, že dosud neznáme všechny zákonitosti, které vedly ke vzniku inteligentního života na Zemi, je dost dobře možné, že právě tyto zákony vedou obecně jakýkoliv vývoj k témuž cíli, stejně jako na Zemi. Nelze také pominout jeden velmi důležitý faktor a tím je nesmírně rychlý vývoj umělé inteligence. Máme se obávat, že jednoho dne ovládne planetu Skynet? Spíše se zdá, že lidský rod s tou uměle vytvořenou inteligencí jednoho dne prostě splyne a budeme hovořit o postbiologické inteligenci, jak nám jí představuje britský fyzik a odborník na problematiku mimozemské inteligence Paul Davies. V tom případě bychom měli spíše čekat setkání s roboty. Nebo uměle vytvořenými bytostmi.
Možná však bude cizí inteligence úplně odlišná od všeho, co dosud známe. A je docela možné, že až na mimozemšťany jednou narazíme, možná ani nepoznáme, že se jedná o onen vytoužený Kontakt, na který čekáme. Budou totiž tak odlišní – nejenom chemicky či po fyzické stránce, ale celým způsobem své existence – že nepochopíme…
„nějakým záhadným způsobem je naše planeta s Měsícem, Sluneční soustavou a celá Galaxie zrovna v klidném koutě vesmíru a až na nějaké, z kosmického hlediska nepatrné, excesy se může nerušeně vyvíjet.“
Pokud by tomu tak nebylo, tak by jsme tu prostě a jednoduše nebyly – byli bychom možná úplně někde jinde a kladli si tam naprosto stejné otázky jako si klademe teď zde. A totéž platí o těch dalších podmínkách.
Teorie pansmpermie tuto pravděpodobnost o něco dále zvětšuje a vyloučit se vůbec nedá ani umělá tedy šíření mikroorganismů mezihvězdnou průzkumnou sondou – dávno jejiž vyzkoušený způsob uchování mikroorganismů zamražených kapalným dusíkem (vaše spermie si takto můžete uchovat již dnes na specializovaném pracovišti klidně nejméně desítky let).
Proč by to dělali – jednak přímý důkaz všem nevěřícím, že takovýto způsob roznášení života vesmírem je zcela reálně možný a pak především příprava planety – s vodou zato jinak steriliní bez života – pro případ nouze či prostě pro budoucí kolonizaci.
Život by byl pak úplně stejného bilogického základu (jistě menší problémy při pobytu tam než s jiným životem byť založeným na uhlíku, ale s uplně jinou DNA – či zcela jiným uspořádáním tedy i bez DNA) – řasy tedy i kyslík a ozónová vrstva a zdroj paliva případně i potravy a další nebytné mikroorganismi k tomu. Pak i větší právo si takto uměle vytvořenou planetu s životem použít pro osídlení – když jsme to byli oni sami kdo tam ten život přinesl.