Identifikace UFO: Meteorologické balony

Meteorologické balony se sondou bývají dosti často označovány za UFO, jejich vzhled a zejména chování vzbuzuje dojem čehosi neobvyklého na obloze. Přitom jsou to objekty, které můžeme v našich podmínkách spatřit na obloze i několikrát za den. Z hydrometeorologického ústavu v Praze-Libuši startují balony s meteosondou čtyřikrát denně. Stačí však vhodné meteorologické podmínky a z běžného jevu na obloze je neidentifikovaný objekt.

4.       Jevy způsobené technickou činností člověka
4.1.     Balony
4.1.1. Meteorologické sondy a jejich zánik

Charakteristické znaky:                

– bíle zářící světelný bod nebo objekt kulatého tvaru
– nehybný nebo pomalu se pohybující
– zánik je provázený „výbuchem“ dobře viditelným v dalekohledu a rozpadem na malé části
– po rozpadu je na místě někdy pozorován oblak „kouře“

Meteorologický balon je vlastně docela obyčejný latexový balon stejně jako známé pouťové balonky, jen o trochu větší. Při nafouknutí na zemi má obvykle průměr asi 1,6 metru. K němu je na dlouhé šňůře připoutána radiosonda papírovém obalu a hliníkovém rámečku. Některé sondy měří kromě obvyklých údajů o teplotě, vhkosti a tlaku ještě další údaje – např. množství ozonu. Takové sondy mají ještě o něco větší balon.

Meteorologické balony dosahují obvykle výšek přes 30 km. K jejich zpozorování dojde velmi často při jasném počasí těsně po západu slunce, kdy se pro pozorovatele již stmívá, zatímco balon ve velké výšce ještě osvětluje slunce. Na obloze se jeví jako jasný světelný bod, někdy srovnatelný s jasností Venuše. V dalekohledu pak pozorvatel může rozeznat kulatý tvar, jehož velikost se v řídkém vzduchu ve velké výšce podstatně zvětší. Překvapení pak může být, když balon praskne – to bývá na konci jeho životnosti ve výši nad 30 km. Pozorovatel pak vidí jeho rozpad na několik padajících kusů a na místě oblak jakéhosi kouře. Ten je způsoben rozprášením klouzku (mastek), který je uvnitř latexového balonu, kam se dává proto, aby se při skladování neslepil.

Vzorový případ pozorování UFO, kterým byl meteorologický balon, si můžeme ukázat i s podrobným vysvětlením zde:

2002.07.28.01-UFO-Kamenné Žehrovice
V neděli, 28. července ve 20:55 SELČ jsem chtěl pozorovat z okna ložnice (které je otevřené na jihozápad) dalekohledem 25 x 100 (zacloněným na průměr objektivu 50 mm, optika z vojenského binaru) zapadající Venuši, která se nacházela na západě s elevací asi 15 stupňů. Zároveň jsem měl v úmyslu pokračovat v pozorování letadel, která vzhledem k východnímu charakteru meteorologické situace přistávala na dráhu 06 ruzyňského letiště a byla tak před nalétnutím do osy dráhy z mého stanoviště dobře pozorovatelná.

Najednou jsem na jihozápadě objevil světelný bod s elevací asi 45 stupňů. Byl jen o trochu méně jasnější než Venuše. Přemítal jsem, co by to mohlo být za objekt. Jupiter a Saturn (po Venuši nejjasnější objekty noční oblohy) byly v té chvíli kdesi v nadiru. Zaměřil jsem na objekt dalekohled a zaostřil.

Byl to světelný objekt, zřetelně šlo rozlišit jeho kruhový tvar. Nesvítil celou plochou rovnoměrně, ale uprostřed bylo patrné zmenšení jasu, takže celéto připomínalo trochu oko nastojato. Úhlová velikost svítícího kruhu byla větší než kotoučku Venuše, dala by se srovnat asi tak s úhlovou velikostí Jupitera. Objekt se pohyboval směrem k západu (rychleji než Slunce a hvězdy) a mírně zvyšoval elevaci (na rozdíl od Slunce a hvězd v této poloze, které se kloní k západu). Z toho usuzuji, že se jednalo o objekt v zemské atmosféře, hrubým odhadem tak 5 až 10 km vysoko. Asi čtyři průměry pod objektem se v periodě kolem 4 až 5 sekund objevoval záblesk (podobný, jaký používají letadla). Poloha záblesku se vzhledem k hlavnímu objektu poněkud měnila. Asi tak, jako by šlo o houpající se předmět zavěšený pod hlavním objektem. A skutečně asi třikrát nebo čtyřikrát jsem spatřil zapadajícím Sluncem ozářenou rovnou spojnici mezi hlavním objektem a místem, odkud vycházely záblesky. Jako by zdroj záblesků visel na laně s dobrou odrazivostí. Když jsem si vše srovnal v hlavě, došel jsem k názoru, že půjde patrně o meteorologický (nebo jiný průzkumný) balón. Jeho svit jsem přikládal odraženým slunečním paprskům. Když jsem se však zadíval na světelný zdroj v dalekohledu pozorně, mělo jeho světlo na můj vkus trochu moc modré složky. To mi nezávisle na mě vzápětí potvrdil i kamarád Ota, se kterým jsem byl ve spojení pomocí rádia a který na můj popud objekt rovněž sledoval, ovšem bez dalekohledu, pouhýma očima. Avšak i on si všiml barevného nádechu do modra a oba jsme usoudili, že o odražené sluneční světlo nepůjde.

Zrovna když jsme s Otou probírali barvu světla, najednou objekt zhasnul. Čas 21:20 SELČ. Rychle jsem se podíval do dalekohledu a viděl jsem kouř jako po explozi. Na místě dosavadního hlavního světelného zdroje zůstalo světlo o mnoho slabší, okem již nepozorovatelné a od něj směrem dolů pomalu padalo jedno ještě slabší světlo. Padající světlo jsem asi dvě minuty sledoval dalekohledem až mi zmizelo v oparu. Namířil jsem dalekohled zpět na původní objekt. Ten pomalu pokračoval ve své původní trajektorii, přičemž jej doprovázelo několik slabých světel. Vzájemná vzdálenost těchto světelných bodů se neměnila, jen se celá formace natáčela do různých stran. Vypadalo to asi tak, jako by na nějakém tmavém objektu bylo rozmístěno několik světel a celý objekt i se světly by se pomalu otáčel různými směry.

Když hovořím o tmavém objektu, tak ten tam byl vidět od samého počátku. To kruhové světlo jako by bylo nainstalováno na něčem větším, co jej neslo. Jednoznačně jsem si to uvědomil až v tom okamžiku, kdy hlavní světlo zhaslo a já se podíval do dalekohledu. Kromě kouře bylo vidět zřetelně nějaké tmavé těleso, na kterém zůstalo světlo s menším jasem. To nosné těleso jsem tam tušil již předtím, ale bylo příliš přezářeno původním hlavním světlem. Tvar nosného tělesa šel vzhledem k malému kontrastu mezi ním a tmavnoucí oblohou určit velmi těžko. Chvílemi to připomínalo letadlo, chvílemi balón, jindy vzducholoď.Velikost byla 2 až 3 průměry původního hlavního světla. Ale to již bylo na hranici pozorovacích možností dalekohledu a mého oka. Po explozi a zhasnutí hlavního světla jsem zmíněnou formaci světel sledoval v dalekohledu ještě několik minut až zeslábla pod pozorovatelnou hranici.  

Pozorování jsem skončil ve 21:36 SELČ. Použitým dalekohledem pozoruji dva roky. Pozoruji hvězdy, planety, Měsíc, Slunce (skvrny a granulaci povrchu projekční metodou), ISS (sluneční baterie ani okýnka rozeznat opravdu nejdou :-). Pozoruji letadla, jejich kondenzační stopy, odlesky které vrhají vzdálená letadla letící směrem k pozorovateli za soumraku, vrtulníky ve dne i v noci. Pozoruji přírodu, viditelný obzor, stožáry VVN, západy Slunce. Myslím si, že již dobře znám mezní možnosti svého dalekohledu, rozložení jeho astigmatismu v zorném poli, barevnou vadu a jeho ostatní nectnosti. Již sedmý rok pracuji v zaměstnání s teodolitem, kterým „vodím“ měřící letadlo po obloze. Ve světle těchto zkušeností si troufám tvrdit, že vše, co jsem výše popsal jsem skutečně viděl a nejednalo se o halucinace ani o vady zobrazení dalekohledu.

Moje otázky:
1. Byl to výškový (stratosférický) výzkumný balón ?
2. Pokud ano, proč na něm byl poměrně silný světelný zdroj a z čeho získával energii ?
3. Pokud to byl balón, byl „houpající“ se předmět se záblesky (meteorologickou či jinou) sondou ?
4. Bylo zhasnutí spojené s kouřem (a tedy explozí, či nějakou expanzí plynů) plánovaným odpojením sondy od hlavního nosiče, nebo se jednalo o nehodu?
5. Co to celé bylo ? UFO ? Ano, ve smyslu této zkratky, tedyNeidentifikovaný Létající Předmět to tedy UFO bylo. Myslím však, že existuje pragmatické vysvětlení původu výše popsaného jevu. Nevěřím, že šlo o“zelené pidimužíky“.

A podrobné vysvětlení našeho konzultanta, který pracuje v Hydrometeorologickém ústavu v Praze-Libuši přímo v oddělení aerologie a přízemního pozorování:

„Onoho dne, 28.07.2002 v termínu 18 UTC, jsme vypustili balon v 19:36 SELC. Foukal poměrně malý a stálý převážně východní vítr, který unášel balon zhruba po trase dálnice na Plzeň. Ve zmiňovaném čase objevení byl ve výšce 26 km a zhruba nad Rokycany byla ukončena editace dat z důvodu prasknutí balonu v čase 21:17:40 ve výšce 35371 m/m.
Popsané vizuální efekty se až na některe závěrečné úvahy přesně shodují s našimi dlouholetými zkušenostmi při pozorování našich balonů.

V přilohách, pro snadnější představu, je několik fotografií. Jedna ukazuje typ standardní radiosondy v kontrolním zařízení. Vpravo je sonda, jejíž obal se skládá z modrého kartonu a hliníkového rámečku, který slouží i jako protiváha modré antény v pravém dolním rohu. V levém dolním rohu je bleděmodrý odvijec se závěsnou šňůrou. Pro snadnějši start, zejména za velkého větru, je šňůra smotána a během několika minut po startu se zcela rozvine na délku 60 m, aby byla opravdu měřena teplota volné atmosféry a ne ohřátý vzduch o rozehřátý balon vlivem slunečního záření.

Radiosonda se na tak dlouhém závěsu pohupuje s periodou asi 5 vteřin a při navigaci sondy pomocí systému GPS se musí toto pendulum složitě softwarově eliminovat. Sonda se pochopitelně otáčí na šňůře i kolem své svislé osy a při vhodném natočení hliníkového rámečku přímo odráží dopadající sluneční záření. Někdy se dá zahlédnout i ozářená závěsná šňůra. U nás použivané balony jsou od japonske firmy. Cituji z technických podminek :

váha 800 g,
vzestupná rychlost 350 m/min,
zaručená výška 30 km,
průměr na zemi 162 cm,
průměr při prasknutí 697 cm,
tloušťka stěny 5.4 mikronu,
materiál nebarvený latex.

Protože je před prasknutím stěna velmi tenká, nelze světelné efekty jednoznačně definovat a asi závisí na více okolnostech. Také efekt při prasknutí je popsán poměrně přesně. Balon se obvykle po překročení meze pevnosti materiálu roztrhne na mnoho malých kousků a vytvoří poměrně velký oblak spolu s klouzkem, který se dovnitř balonu přidává, aby nedocházelo při skladovaní k slepovaní jeho stěn. Tento oblak se rozplývá velmi pomalu a zvolna „plachti“ k zemi unášen větrem. Popisovany dojem temného většího tělesa už může být kontrastním efektem vznikaíicím na sítnici oka a možná i za přispěni vůle uvidět toho více než realita nabízí. Pokud je balon celý, je možne, že silně září (silněji než Venuše) jen obě části stěny obrácené přímo k slunci a zbytek je opravdu temnější.
V příloze je i ilustrační foto prasknutí meteorologického balonu, stažené před časem z webovské stránky nějakých zahraničních astronomů. I my občas, i prostým okem, zahlédneme volně padající radiosondu.

Nakonec tedy shrnutí odpovědí na položené otázky :
1. Byl to standardní meteorologický balon vypuštěný ČHMU v Libuši s radiosondou, který vypouštíme 4 krát denně.
2. Silným zdrojem byl odraz slunce na hlinikové části radiosondy.
3. Houpající předmět byla meteorologicka radiosonda.
4. Zhasnutí bylo způsobeno přirozeným prasknutím balonu a kouř byl konzervační klouzek z balonu.
5. Podle našeho nejupřímnějšího přesvědčení to bylo IFO – čili náš zcela identifikovatelný meteorologický balon s radiosondou.“

Fotografie meteosondy několik minut po startu. Jedná se o ozónové měření, kdy je používán o 50% větší balon než standard, pod balonem lze rozeznat složený padák a mlhavě i závěsnou šňůru mezi balonem a sondou.  Těleso radiosondy s ozónovým čidlem má oproti normálu asi desetinásobný objem.

Další informace naleznete zde:

http://www.chmi.cz/portal/dt?menu=JSPTabContainer/P10_0_Aktualni_situace/P10_1_Pocasi/P10_1_1_Cesko/P10_1_1_8_Sondazni_mereni/P10_1_1_8_1_Sondazka_Libus&last=false

http://old.chmi.cz/meteo/oap/
http://www.cbradio.cz/forum/read.php?28,51523,51728,quote=1
http://www.astro-forum.cz/cgi-bin/yabb/YaBB.pl?num=1217802079

Čtěte také další díly seriálu.