Fotografická technika při nesprávném použití, opomenutí některých postupů, nebo i vlivem technické vady, dokázala už vyrobit nejedno UFO. S některými jevy (jako např. neúmyslná dvojexpozice) se již u digitální techniky nesetkáme, s jinými se však naopak setkáváme častěji, protože dříve si většina lidí nechávala finální fotografie vyrobit ve fotolabu. A tam je jako vadné snímky obvykle vyřadili.
5.1.2. Dvojexpozice a fotografické vady
S dvojexpozicí se dnes již (s výjimkou uměleckého záměru) nesetkáme. U klasických analogových fotoaparátů se totiž někdy stávalo, že mechanizmus posouvající film na další políčko selhal a fotografie se exponovala přes předchozí záběr. Vznikaly tak zajímavé a nečekané snímky a když se „zadařilo“, vznikl i tajemný záběr, hodný záhadologického zkoumání.
1967.04.29.01-ZP-Dolní Malá Úpa
Podivná a tajemná tvář člověka, který se objevil na pozadí lesa. Za tváří lze rozeznat cosi, jako rukou psaný text. Bohužel v tomto případě se již nepodařilo sehnat zbytek inverzního filmu, z něhož byly diapozitivy pořízeny. Přesto je patrné, že v celé horní třetině snímku jsou znaky dvojexpozice. Místy je tam znát nepatřičný barevný odstín. Tato dvojexpozice však mohla vzniknout i při zakládání filmu nebo při jeho vyvolávání.
Při vyvolávání klasických filmů často vznikaly chyby, které se projevovaly nepatřičnými „objekty“ na fotografii. Nejčastěji šlo o škrábance v citlivé vrstvě filmu, usazeniny či smítka na negativu. Klasickou ukázkou je následující případ.
1993.03.19.01-UFO-Želkovice
„V příloze vám posílám fotografii krajiny, na níž nahoře, mezi dvěma kopci je jev, podobný snad velké rybě. Ubezpečuji Vás, že se nejedná o mozntáž, znečištění negativu nebo podobně. Fotografoval jsem krajinu pro kostelík pod vrchem vpravo, to co je nad kopci jsem při fotografování neviděl. Prostě nebylo to okem viditelné. Nepatrně byly vidět mraky. Použil jsem proto červený filtr, abych ztemnil oblohu a mráčky zdůraznil. Při červeném filtru mi expozimetr fotoaparátu ukazoval expozici 8/250 na film ruské výroby 64 gost (19 Din). Vzhledem k tomu, že jsem pokládal tuto expozici za nesmysl, prostudoval jsem si její opravdovost ručním expozimetrem, který nosím s sebou pro případ, že by došlo k selhání již dosti staré baterie expozimetru fotoaparátu. Kontrolní měření mi expozici potvrdilo. Červený filtr vyžaduje expozici o 4 clony delší. Toto se odehrálo 19.3.93 mezi 13.30 – 14.00 hodinou, slunce boční, jak je vám jistě patrné z osvětlení kostela. Pak jsem pokračoval v chůzi na nádraží, kde asi za Třebivlicemi 500 metrů je vysoký kopec, ze kterého jsem se domníval, že uvidím další část „Ceského Středohoří“. Ještě v 15.00 hodin mi expozimetr ukazoval expozici 22/1000 se žlutozeleným filtrem. Krajina byla osvětlena normálně. Jednalo se tudíž o nějaké neviditelné záření mající vliv na filmový materiál. Teprve asi v 16.00 jsem opět kontroloval expozici na ta byla normální 8/100.“
A vyjádření fotoexperta projektu Záře?
„Autor je poměrně zkušený fotograf, ale přesto přehlédl několik drobností. Předně: pokud používáme červený filtr, nelze tvrdit, že expozici prodloužíme 4x. Prodloužení expozice totiž závisí na hustotě filtru a na konečném efektu, kterého chceme dosáhnout. Nelze také spoléhat na měření přes filtr, protože nevíme, jak je k červenému světlu citlivý expozimetr a jak citlivá vrstva filmu. A to ještě různé značky filmů se mohou chovat různě. Použití ruského filmu při fotografování krajiny na kinofilm je pro vážnější práci vůbec nevhodné. Zde by byla na místě lepší značka s nižší citlivostí a stativ. Ke skvrně v horní části záběru (ve tvaru ryby) lze říci jediné: negativ je třeba vyprat ve slabé kyselé lázni, opláchnout v destilované vodě s kapkou smáčedla a skvrna zmizí. Jedná se totiž o slabý pozůstatek minerálních látek z tvrdé vody.“
Další informace naleznete zde:
Jak na to – foto – dvojexpozice
Odhalte s námi tajemství dvojexpozice
Zvláštní obrázky, vlastní analogové omyly
Čtěte také další díly seriálu.