Občas se můžeme dočíst, že žijeme v kosmickém věku. No, dnes v době ekonomicky podmíněného útlumu kosmických aktivit o tom můžeme úspěšně pochybovat (kdy jsme to byli naposledy na Měsíci?), nicméně alespoň v blízkosti naší planety panuje ve vesmíru čilý ruch. Na oběžnou dráhu kolem Země míří nejrůznější družice k praktickému užití a na kosmických stanicích (dnes ISS, dříve Mir a Saljuty) se provádějí nejrůznější experimenty.
1993.02.04.01-Bartošovice v Orlických horách:
Toho dne 4.2.1993, ve čtvrtek ráno jsem odešel z domova před půl sedmou do práce. Zastavil jsem se u kontejneru na odpadky. Když jsem se otočil, k budově dílny, kde pracuji, zhasla v tom okamžiku světla venkovního osvětlení. Rázem jsem se ocitl ve tmě a velice dobře bylo vidět hvězdy na obloze, bylo jasno. Zahlédl jsem na obloze dvě světla, letící směrem SVV v azimutu asi 75 stupňů. První světlo bylo velmi jasné, druhé bylo asi o třetinu slabší intenzity. Bylo vzdáleno od prvého světla na tu vzdálenost asi 0,5 m.Jaká byla skutečná vzdálenost si nedokáži odhadnout. Obě světla se pohybovala stejným směrem a to velmi rychle, až 5x rychleji, nežli letící letadlo ve značné výšce.
Po několika okamžicích druhé světlo jakoby začalo vybočovat ze strany na stranu, dělalo to na mě dojem, jako když se u auta rozkmitá vlek při rychlé jízdě na silnici.
Celou dobu, která trvala asi 6-7 vteřin bylo naprosté ticho, žádný hluk motoru z oblohy. Doma jsem potom pomocí busoly zjistil úhel směru letu. Rozhodl jsem se, že vám o tom napíši, ač toto pozorování bude jistě snadno vysvětlitelné.“
V tomto případě měl pozorovatel pravdu, že objekt se dal identifikovat poměrně snadno. Zjistili jsme totiž, že dráha objektu se shoduje s přeletem kosmické stanice Mir. V té době astronauti zrovna prováděli pokus, při kterém ze stanice vysoukali rozkládací zrcadlo, které mělo pokusně osvětlovat část zemského povrchu. Identifikaci potvrdil i vedoucí astronomického oddělní hvězdáren mgr. Najser: „Jak sami uvádíte, šlo nepochybně o pokus se zrcadlem na MIRu. Všimněte si ale laické interpretace pozorování. Odhad vzdálenosti na 0,5 m, odhad rychlosti letu na 5x vyšší než tryskové letadlo, a dále ‚kličkování‘ družice. Zde jde nepochybně o optický klam, který jsem již popisoval…“
Na počátku května 1994 jsme se v projektu Záře poprvé setkali s opravdu masovým pozorováním UFO. Na hvězdárny, ale i ufologům docházely desítky dopisů i telefonátů s popisem podivné události na večerní obloze.
1994.05.03.04-Strakonice:
„V ono úterý 3.5.94, kolem 22.hodiny jsem spatřil na bezoblačném nebi pouhým zrakem kruhovitý mlhovitý útvar šedého zabarvení. Obloha nebyla ještě tmavá, ale už na ní byla vidět Venuše s nejvýraznějšími hvězdami. Vzal jsem tedy dalekohled Binocular BPC 4 12×40 a podíval se jím na tu ‚mlhovinku‘. Při pohledu jsem rozpoznal jiný tvar než kruhovitý. Zde přidávám přibližný náčrtek tvaru a polohy mlhovitého útvaru.“
1994.05.03.03-Nýřany:
Dne 3. května jsme pozorvali záři v souhvězdí Perseus. Před 22. hodinou připomínala kometu, měla svůj vývoj, posíláme 2 obrázky. Druhý obrázek je po 22. hodině, v té době měla nepatrný pohyb vpravo nahoru, také právě v oblasti přelétávala družice země zleva doprava, její pohyb byl proti tomu velmi rychlý.
Domníváme se, že pozorovaný objekt nebyl v oblasti zemské přitažlivosti.“
Podobných svědectví se sešlo mnoho a v tisku se začaly objevovat spekulace. O výbuchu komety (nesmysl) a také o tom, že mlhavý obláček nápadně připomíná … anděla. Nebo symbolizuje Pannu Marii. Vysvětlení tentokrát muselo přijít z odborných kruhů a bylo nečekané.
Nejprve v pražské hvězdárně Na Petříně spočítali, že jev se odehrál ve vzdálenosti cca 6000 km od Země a dovodili, že jej způsobilo těleso, pohybující se pravděpodobně na oběžné dráze kolem Země. Jev nakonec objasnil ředitel rokycanské hvězdárny dr.Karel Halíř. Byl způsoben vypuštěním přebytečného paliva z posledního stupně rakety Titan 4 Centaur, která ten den startovala a vynášela špionážní družici na vysokou oběžnou dráhu a měnila její sklon původních 52° na 62° k zemskému rovníku. Zbytky paliva se vypouštějí, protože poslední stupeň rakety zůstává spojen s družicí a palivo by mohlo v nádržích vystavených ostrému slunečnímu záření časem explodovat a poškodit družici. Nikdo si však zřejmě neuvědomil, že palivo bylo z družice vypuštěno v době, kdy byla osvětlena Sluncem, zatímco pod ní již začínala noc, a že tím způsobí nádherné divadlo na večerní obloze. A také že odhalí start i dráhu utajované družice.
Foto pražské hvězdárny se spektrogramem
Čtěte také další díly seriálu.