Naprostá většina lidí v naší zemi bohužel zcela přesně neví co to vlastně UFO znamená. Pro většinu veřejnosti je to termín neodlučně spjatý s „ufony“, podivnými zelenými mužíčky z fantastických filmů a knížek. Kdo na ně věří je vlastně blázen nebo snílek. Je to termín pro mnohé vhodný k jakémusi povýšení se nad „moderní pohádky“, kterým už dnes přece vzdělaný a moderní člověk nevěří. V nejrůznějších anketách a rozhovorech se často objevuje otázka: „věříte na UFO?“ Kdo si dnes uvědomí, že takhle položená otázka je stejným nesmyslem, jako kdybychom se ptali: „věříte na autobus?“
UFO je zkratka anglického termínu unidentified flying objects, čili neidentifikované létající objekty. Nic více a nic méně. Je to zkrátka něco, co zrovna spatříte na obloze a nedokážete zjistit, co to je. Vězte tedy, že pokud na obloze vidíte něco, o čem jste přesvědčeni, že to je mimozemská kosmická loď, pak to není UFO. Samozřejmě, neboť vy jste si ten objekt už identifikovali.
Jiný, často používaný termín – létající talíře – vznikl vlastně omylem. Brzy po druhé světové válce spatřil americký obchodní pilot Kenneth Arnold nad Skalistými horami devět podivných objektů. Pohybovaly se zvláštním způsobem, jakoby se pohupovaly po vlnách a oslnivě se leskly. Když pak o svém pozorování hovořil s novináři, použil termín, že se to pohybovalo „jako když hodíte talířek po vodě“. A byly na světě létající talíře. Málo platné, že Kenneth Arnold spatřil objekty podobné plochým srpečkům.
Hluboce zakořeněná přestava, že správné UFO musí mít tvar talíře, čili disku, přetrvává. Přesto naše statistiky jednoznačně ukazují, že nejčastěji pozorovanými tvary UFO u nás jsou světelné body nebo koule. Právě skutečnost, že naprostá většina lidí má o jevech, nazývaných UFO velmi zkreslené představy (mnohdy ještě umocněné propagandou minulého režimu u nás) nás vede k tomu, abychom se pokusili o co nejširší osvětu. a zároveň se snažili záhadě UFO přijiít na kloub.
Co se tedy skrývá pod pojmem UFO? V projektu Záře každou informaci o pozorování neidentifikovaného objektu zaneseme podrobně do databáze. Občas se nám stane, že stejný objekt zpozorují nezávisle na sobě různí lidé, někdy dokonce z různých míst. Musíme pečlivě zanalyzovat každý detail, zanamenat každou podrobnost. Potom je třeba provést srovnání s možnými přirozenými jevy, prostě zjistit zda nešlo o něco známého, např. nějaký méně obvyklý přírodní jev (třeba jasný meteor nebo i kulový blesk), nebo o nějakou technickou záležitost (neobvykle osvětlené letadlo, světelné efekty diskoték apod.). Pokud se nám podaří ztotožnit pozorovaný jev s nějakým známým jevem, obvykle o tom pozorovatele, který jev ohlásil, vyrozumíme. V tom případě se z UFO stává IFO (čili identifikovaný létající objekt). Vysvětlit se nám daří přibližně asi 30% hlášených UFO.
Někdy (bohužel dost často) se nám nepodaří shromáždit dostatek informací o pozorovaném jevu, abychom mohli jednoznačně usoudit zda se jedná či nejedná o něco známého. Takovým případům říkáme „UFO z nedostatku informací“ a na jejich vrub připadá něco přes 60 % případů.
Pozorování UFO v ČR bylo za rok 2009 (příklad statistiky):
| kategorie A (identifikováno) | 142 pozorování | 69,27 % |
| kategorie B (málo informací) | 53 pozorování | 25,85 % |
| kategorie C (neidentifikovatelné) | 10 pozorování | 4,88 % |
| celkem | 205 pozorování | 100 % |
Zbývá asi 8 až 10 % případů, kde se nám přes relativní dostatek věrohodných informací nedaří nalézt přirozené vysvětlení. Ty potom nazýváme skutečná (pravá nebo chcete-li „hard“) UFO – čili neidentifikovatelné létající objekty. Ani to však ještě neznamená, že šlo o mimozemšťany (ufony). Je totiž třeba vzít v úvahu naše poněkud omezené možnosti, přestože se při vyhodnocování snažíme využívat stále více vědeckých odborníků. Je docela možné, že některá UFO by šla vysvětlit přirozenou cestou, avšak my jsme na to nepřišli. Také je možné, že část pozorovaní se týká dosud málo známých, vzácných či dokonce dosud neznámých přírodních jevů – např. v poslední době se zejména diskutuje o tzv. zemských světlech. Je velmi pravděpodobné, že určitou část neidentifikovaných objektů tvoří testované a utajované nové druhy letadel, či dalších vojenských prostředků. No, a pak je zde celá řada hypotéz, snažících se pozorování UFO vysvětlit víceméně exotičtěji: např. působením „superorganizmu“ naší planety (teorie Gaia), či psychotronickými eperimenty. Existuje hypotéza o možných průnicích tzv. paralelních světů. Potom je zde celá řada navštěvnických hypotéz. Nejznámější je samozřejmě tzv mimozemská (v angličině označovaná zkratkou ETH – extra-terrestrial hypothesis), avšak jsou i další varianty. UFO by podle některých přestav mohly být návštěvami z paralelních či alternativních vesmírů, z jiného času či dokonce ze světa „po životě“. Existuje nesmírně zajímavá hypotéza již zesnulého badatele dr. Johannese Fiebaga „mimikry“, podle které jsou nám návštěvníci natolik vzdálení, že používají mimikry – čili jakési maskování, snad proto aby si usnadnili kontakt s námi. Je nutné přiznat, že tyto exotické hypotézy se nedají označit za příliš „pravděpodobné“.
Avšak určitá teoretická možnost tady je. Je zde ono „CO KDYBY?“, které nás fascinuje a pohání k této nesmírně zajímavé činnosti, kterou ufologie bezesporu je. Může jít třeba o něco úplně jiného, mnohem převratnějšího, než si dokážeme představit. Mimochodem – kdyby se prokázala pravdivost, kterékoliv z předchozích hypotéz, nebyl by to objev zcela zásadního významu pro celé lidstvo?
Proto si myslíme, že jevy označované jako UFO je třeba bez předsudků zkoumat. A pokud se současná věda tváří, že problém neexistuje, pak se musíme snažit o to, abychom pozornost vědců upoutali. UFO jsou jevy neznámé (a bohužel i obtížně zkoumatelné – vždyť i jejich definice je negativní: je to něco,o čem nevím co to je!) a měly by v nás probouzet touhu po poznání.
