Parasomnie je souhrn vědění, který se všeobecně zabývá nepřirozenými stavy v průběhu všech fází spánku. Do tohoto odvětví spadá vše od nočních běsů, náměsíčnosti a opakem celková paralýza těla atd. Věkový rozptyl až na pár výjimek není striktně dán, tudíž touto diagnózou mohou trpět všechny věkové kategorie.
Spánková paralýza, hypnopompické a hypnagogické halucinace
Ve spánku se nám zdají sny. Tento fakt je starý jako lidstvo samo. Někdy máme sny živější, ze kterých si ráno sem tam na něco vzpomeneme, tak i ty, o kterých ani nevíme, že se zdály. Avšak ve spánku mozek částečně není sto rozeznat, zda se jedná o realitu či o pouhé snění. Aby se snící dožil rána a mohl se dále vyvíjet, obdařila nás evoluce obranným mechanismem, který spočívá právě v oné celkové obrně těla, kdy mozek není schopný ovládat většinu svalů. V tomto změněném stavu vědomí a celkové paralýze nefungují ani hlasivky. V podstatě jde o to, že když se nám zdá sen, třeba že skáčeme do vody, je důležité tělo udržet v klidovém stavu, aby mysl opravdu tělo ve spánku nevedla vyskočit v návaznosti na sen třeba z okna atp. Je to zcela přirozený jev, který u postižených neodeznívá při probuzení. Tudíž ho dotyčný zažívá i po té co se vzbudí a ve výjimečných případech může trvat až několik málo minut, než si mozek uvědomí, že již bdí. K tomu celková paralýza těla. V opaku, kdy tento mechanismus nefunguje, se jedná o náměsíčnost. Tento stav se již zařazuje do spánkových poruch právě z důvodů toho, že je to nepřirozený stav spánku. Její podstaty jsou každému známé.
Za tyto nepřirozené stavy může zpožděná reakce mozku na takzvaném Varolově mostu.
Spánkovou paralýzu nezřídka doprovází tzv. hypnopompické a hypnagogické halucinace. Co je konkrétně příčinou tohoto stavu se zatím pořádně neví, ale jako nejpravděpodobnější se jeví různé fobie, stres, nedostatek kvalitního spánku či různé faktory doprovázející náhlé probuzení. Co se týče samotných obrazů tak jedním z možných vysvětlení by mohla být teorie Francouzského sociologa Émila Durkheima. Postiženým se nejčastěji objevují postavy všemožných proporcí a struktur proto, protože jsou z psychologického hlediska určeny všeobecným kolektivním podvědomím o různých mýtických bytostech nejen z dávných časů. Potom by tedy halucinační obsahy mohly zrcadlit individuální nebo kolektivní představy o různých nadpřirozených bytostech. Lidé sami v sobě kombinují neznámo, tak samotný strach z něj. Snové obrazy o ‘stříbrňácích‘ by tedy teoreticky mohly korespondovat s klasickým obrazem vyobrazením šedého mimozemšťana, který je nám dnes a denně předkládán v různorodých mediích.
Durkheim, É. (2002). Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii. Oikoymenh
Durkheim, É. (2004). Společenská dělba práce. Centrum pro studium demokracie a kultury
Odkaz s dovolením čerpán z Bakalářské práce Nina Dautbegoviće, kterému patří velké díky i při konzultaci s touto prací.