Mezi ufology jde o známý pojem. Řeknete-li „belgické UFO“, každému se vybaví tajemný černý trojúhelníkový objekt s bílými světly v rozích. Temný, evidentně hmotný objekt zřejmě impozantních rozměrů, pohybující se naprosto potichu, chvílemi stojící na místě, jindy pohybující se rychlostí vysoko převyšující rychlost zvuku. Bez aerodynamického třesku, který známe u letadel překonávajících zvukovou bariéru.
Důkazy? Fotografie, video, radarové záznamy.
Pozorování přibývalo, události v Belgii se dostaly na přední stránky světového tisku. Co to proboha je? Objekty pozorovaly již stovky svědků a vysvětlení bylo v nedohlednu. Docházelo i ke kuriózním situacím. 3. února 1990 muselo být přerušeno fotbalové utkání ve městě Spa. Nad hlavami užaslých diváků totiž přeletěl ohromný trojúhelníkový objekt. Jeho rozměry evidentně dosahovaly velikosti fotbalového stadionu.
Přestože to bylo v době, kdy neexistovaly levné mobilní telefony, ani digitální fotoaparáty, bylo získáno nejen mnoho nákresů, ale i pár fotografií a dokonce pořízeno i video.
Asi nejznámější fotografii objektu pořídil muž, který později vystupoval pod přezdívkou „Patrick“. Fotografie pochází ze 4. dubna 1990 v Petit Rechain v Belgii.
Tato fotografie byla zkoumaná mnoha odborníky a dlouho byla považována za autentickou. Snímek dosti přesně odpovídal tomu, co popisovaly stovky svědků.
Až 26. července 2011, po 21 letech, vystoupil „Patrick“ v belgické televizi RTL a uvedl, že jeho fotografie je podvrhem. Vytvořil jí prý z polystyrenové desky opatřené světly. Celý rozhovor s „Patrickem“ je ZDE.
Zdá se tedy, že celý svět nalétl tehdy dvacetiletému instalatérovi na jeho trik? A bylo vše opravdu jak uvedl? Musíme se totiž ptát:
- Proč s přiznáním čekal 21 let?
- Proč svůj model zničil ihned po vyfotografování?
- Jak to, že na podvod nepřišli oslovení odborníci (Francois Louange, specialista na satelitní snímky z francouzského národního výzkumného střediska (CNES), dr. Richard Haines, bývalý vědec z NASA, profesor Andre Marion, jaderný fyzik a profesor na univerzitě Paris-Sud a také na CNES).
Pokud však byla jedna, i když nejznámější, fotografie podvodem, vůbec nic to v celém případu nemění. Kromě stovek autentických svědectví jsou zde další fotografie, video a jsou k dispozici radarové záznamy ze stanic v Glonsu a Semmerzake. A v neposlední řadě svědectví armádních činitelů a záznamy ze stíhacích letounů.
(pokračování)