Korunní síň v Hlízové věži na Zvíkově není známá jen tím, že tam možná byly uchovávány české korunovační klenoty. V této místnosti se údajně projevuje cosi, co zřejmě zavdalo pověsti o Zvíkovském raráškovi. Dějí se tu podivné věci, občas nefungují přístroje, někdy se náhle vybijí baterie ve fotoaparátech nebo kamerách a jsou zaznamenány i svědectví o podivném zjevení.
Korunní síň má opravdu špatnou pověst. Romantikové hovoří o zvláštním místě s nadpřirozenou ochranou, které údajně aktivovali kdysi keltští druidové. Jakási podivná energie nedává nikomu klidu, opravdu téměř každý návštěvník zde „cosi“ cítí, ať už převládají negativní pocity, nebo až euforické.
Stará svědectví
Nejstarší záznam podivné události je zachycen na tabulce z roku 1597, umístěné hned vedle vchodu do královského paláce:
Tabulka se svědectvím mistra zednického Jana Antonína Vlacha
Starobylým písmem napsaný text zní po „přeložení“ takto:
„Roku 1597 já Jan Antonín Vlach, soused v městě Milevsku, projednal jsem se zde na zámku Zvíkově od urozeného p.p. Jana Jiřího ze Švamberka na Ronšpeku, Boru a Vorlíku jeho Milosti Císařské rady na tu obmítku okolo vašeho zámku, též i uvnitř v zámku, a to dílo Boží pomocí všechno jsem urovnal, přejinačil pomocí čeládky mojí. K tomuž pondělí na úterý před narozením panny Marie v noci věřte jistě p.m. pokušení jsem měl od zlého ducha takové, že mocí pode mnou tažen, tak hrubě užasl, až jsem ven z komory utéci musel. Pán Bůh všemohoucí ráčiž nás všechny od takového ducha ostříhati. Amen.“
Poněkud nesouvislý popis ponechává jen na našich představách, co podivného se zednickému mistrovi stalo, že o tom zanechal na zdi pamětní nápis. Můžeme jen upřesnit datum události: svátek narození panny Marie připadal na 8. září (tehdy čerstvě zavedeného gregoriánského kalendáře), v roce 1597 šlo o pondělí. K události tedy došlo v následující noci 8. -9. září …
Podobných zážitků mělo od té doby podnes mnoho dalších návštěvníků hradu. Zajímavé je, že údajný duch byl personifikován do osoby „zvíkovského raráška“. Jenže tento název odkazuje pouze na stejnojmennou hru Ladislava Stroupežnického, kde se o žádném duchu nemluví, jde o smyšlenou epizodu z života Mikuláše Dačického z Heslova. Zvíkovský rarášek se také jmenoval bylinný likér, který se podával v restauraci U Smrtů, a který byl podle etikety hořký jako život a sladký jako hřích. Podivné jméno U Smrtů, že? Rodina Smrtů žila v podhradní vesnici a provozovala plaveckou hospodu a přívoz, podle pamětníků to byli velmi přívětiví a hodní lidé.
Proč rarášek? Název snad vyjadřuje starobylého domácího bůžka, který prý míval ptačí podobu. Prý přicházel na svět z vejce vysezeného devět dní a devět nocí na peci. Souvisí s pojmenováním dravého ptáka raroha, jehož jméno je prý snad zkomoleninou názvu nějakého staroiránského boha.
Raroh velký (zdroj)
Svědectví o možné podobě zvíkovského raráška je možná zachyceno v jedné pověsti, která se v souvislosti se Zvíkovem dochovala. Podle ní se jednoho teplého podzimního dne vydala skupina šlechticů na hon. Zvíkovské panství bylo známo velkým množstvím zvěře a na zdejší hony se vždy scházela početná skupina šlechticů. Po jednom takovém honu a vydatné hostině se odebral jeden z nich do komnaty, ulehl a okamžitě usnul. O půlnoci jej však vzbudily zvony a podivný zvuk. Ten zvuk byl výsměšný smích. Vstal, zažehl louči a rozhlížel se kolem. V jednom okamžiku se mu zdálo, že zahlédl maličkého skřítka s červenou čepičkou a lucernou, vyzařující stříbřité světlo. Avšak když se podíval znovu, nikoho neviděl. Ulehl tedy do postele a snažil se usnout. Po chvíli se mu skřítek zjevil znovu, znovu ten výsměšný smích. Potom skřítek zmizel a nastalo ticho.
(pokračování)
Slovem rarášek se označovaly také malé víry v obilí. Něco poťouchlého, malého, čertík.
A překlad té inkriminované části nápisu do moderní čestiny neexistuje? Jistě by se našel někdo kovanější v její starší podobě…
„pokušení jsem měl od zlého ducha takové, že mocí pode mnou tažen, tak hrubě užasl, až jsem ven z komory utéci musel.“
Takže popořadě:
1)někdo(„zlý duch“) byl silou(„mocí“) tažen pod autorem?
2)a přitom tento někdo tak ‚hrubě užasl‘ – snad ‚velmi se rozzářil‘? –
– že autor musel utéct z pokoje.
—
ad 2 – celkem dává smysl; něco se tak rozzářilo, že autor utekl z pokoje. Mimochodem, v některým versích píšou „hrubě jsem užasl“; ale v originale „jsem“ není
ad 1 – vzhledem k tažení nedává smysl. Jak se dá něco táhnout /pod/ spícím člověkem? Je to vubec ‚mocí‘?
http://www.moskyt.net/sites/default/files/styles/plna_velikost/public/14/2015/19.jpg?itok=M5K3Fmga
Helena:
Ano, označovalo se tak někdy i zlobivé dítě.
Dr.Bombay:
ad1 – Ono se nikde nepíše, že spal, nebo ležel. Zlý duch (rarášek) mohl být malé postavy a byl tažen pod ním (stojícím). Ale fakt – ten popis je divný a trochu nesouvislý.
Vladimir: To se nepise, ale zase co jineho by v roce 1597 v noci v komore sam delal :-)
Ale at uz byl ‚zly duch‘ tazen po cemkoliv, je zajimave, za autor pokladal za nutne zduraznit, ze byl „tazen moci“, tj. ze ten pohyb nevychazel z ducha samotneho.
Jestli tam není psáno, že pokušitel byl silně (hrubě) tažen autorem, a to tak, že se až polekal (užasl) a musel utéci ven.
Ne: JSEM utéci musel… Ale TEN utéci musel.
Druhá možnost, viz překlad v článku, že je prostě vynecháno „já“ (podmět)
a byl tažen autor.
Jde o to, ze zatimco my si pod pojmem ‚zly duch‘ ci ‚rarasek‘ predstavujeme neco ziveho resp.antropomorfniho, spojeni ‚moci tazen‘ spis nasvedcuje tomu, ze slo o nejaky autorovi neznamy,ale na pohled nezivy _predmet_ ci jev.
Tento predmet/jev se hybal pod autorovou urovni(na podlaze nebo mirne nad?) a pak ‚uzasl'(at uz je to cokoliv), coz autora vyhnalo z pokoje.
(Mimochodem, rarasek oznacuje take male tornado, tj. prirodni ukaz.)
Tak update pro vsechny fanousky zvikovskeho raraska:
„hrube uzasl“ ve stare cestine znamenalo „silne se polekal“.
Z toho je pravdepodobne, ze cela vypoved se vztahuje na autora.
Ten byl tazen „moci(silou) pod sebou“, nasledkem cehoz se vydesil a utekl z pokoje.
Ze by nejaka paralela s obetmi ‚unosu‘, kterym se zda, ze jsou tazeni z postele za nohy?
Dr.Bombay a Helena: Jsem moc rád, že nad tím konečně někdo začal přemýšlet – díky! Taky mě připadá nejpravděpodobnější, že „tažen“ byl autor nápisu. Něco pod ním (mocí pode mnou) s ním pohybovalo tak, že se vyděsil a utekl. Závěr nápisu pak vyznívá tak, že viníkem byl jakýsi „duch“.
Vladimir:
Jeste zbyva zjistit, jak autor prisel na to, ze ta moc byla _pod_ nim…
Jinak toho „ducha“ bych se drzel nejmene; to byl nejspis jen tehdejsi zpusob, jak popsat neco, cemu clovek nerozumel. Asi jako dnes lide jevum, kterym nerozumi, rikaji „ufoni“, „mimozemstane“, „energie“, „bytosti“,“poltergeist“ apod., coz jsou ovsem oznaceni chybna,protoze k tem jevum mylne dodavaji neco, co se lide ze samotneho pozorovani nemohli dovedet.
Jinak je to pekny popis neznameho jevu, a rovnou zachyceny v kameni :-)
Ovsem co s tim dal, ze – to by se dalo maximalne zkoumat na miste a doufat, ze si ‚rarasek‘ zase zaradi.
A propos: Jake jsou ty dalsi podivne zazitky, na nez je v clanku odkazovano?
Přesně tak, jak říkáte o nazývání neznámého „duchem“. Co s tím dál a taky další zážitky a anomálie … počkejte na další díly, bude to tam :)
My se nejspíš potýkáme s tím, že kameník (zedník?) byl negramotný, jak bylo běžné, tesal podle předlohy a dopouštěl se občas chyb, zvlášť u spřežek –
v nich ani tak jednota nebyla hodně dlouho: ss, sz, zz…Jako š, s, z…
Všechno jedno. Takže může být sen, ten, len…
Možná chtěli, abychom jednou fantazírovali!
A ještě něco. Myslím, že se v nápisu projevuje typické tabu v pojmenování ďábla, nečisté síly. „Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit.“
Helena: To je omyl – Jan Antonín Vlach byl významný stavitel a mistr zednický. Působil na hradě za Švamberků a nechal mj. postavit i pivovar, měl i na kontě nějaké další stavby v okolí. Kromě toho už jen fakt, že jej majitelé hradu nechali umístit tu tabulku na čelní zdi hradu, svědčí o tom, že to nebyl žádný negramotný zedník (nebo o tom, že Švamberky ta historka tak velice zaujala…).
To je možné. Ale za dělníka, který nápis vytesával, možná ručit nemohl. Pochybuji, že by tabulku vyráběl sám. Chyby jsou běžné i v kronikách vzdělaných mnichů. Nemluvě např. i o jazykové(pravopisné) správnosti některých nápisů na náhrobních deskách dnes…
Helena: Njn, to se pak ale nemůžeme spolehnout vůbec na nic :-)
To si pište…
Možná ani na tu sondu, která se dnes asi šla projít po Marsu, než se jí zachce se ozvat.