Rarášek aneb fyzikální anomálie v korunní síni

Korunní síň v Hlízové věži na Zvíkově není známá jen tím, že tam možná byly uchovávány české korunovační klenoty. V této místnosti se údajně projevuje cosi, co zřejmě zavdalo pověsti o Zvíkovském raráškovi.  Dějí se tu podivné věci, občas nefungují přístroje, někdy se náhle vybijí baterie ve fotoaparátech nebo kamerách a jsou zaznamenány i svědectví o podivném zjevení.

Korunní síň má opravdu špatnou pověst. Romantikové hovoří o zvláštním místě s nadpřirozenou ochranou, které údajně aktivovali kdysi keltští druidové. Jakási podivná energie nedává nikomu klidu, opravdu téměř každý návštěvník zde „cosi“ cítí, ať už převládají negativní pocity, nebo až euforické.

Stará svědectví

Nejstarší záznam podivné události je zachycen na tabulce z roku 1597, umístěné hned vedle vchodu do královského paláce:

Starobylým písmem napsaný text zní po „přeložení“ takto:
„Roku 1597 já Jan Antonín Vlach, soused v městě Milevsku, projednal  jsem se zde na zámku Zvíkově od urozeného p.p. Jana Jiřího ze Švamberka na Ronšpeku, Boru a Vorlíku jeho Milosti Císařské rady na tu obmítku okolo vašeho zámku, též i uvnitř v zámku, a to dílo Boží pomocí všechno jsem urovnal, přejinačil pomocí čeládky mojí. K tomuž pondělí na úterý před narozením panny Marie v noci věřte jistě p.m. pokušení jsem měl od zlého ducha takové, že mocí pode mnou tažen, tak hrubě užasl, až jsem ven z komory utéci musel. Pán Bůh všemohoucí ráčiž nás všechny od takového ducha ostříhati. Amen.“

Poněkud nesouvislý popis ponechává jen na našich představách, co podivného se zednickému mistrovi stalo, že o tom zanechal na zdi pamětní nápis. Můžeme jen upřesnit datum události: svátek narození panny Marie připadal na 8. září (tehdy čerstvě zavedeného gregoriánského kalendáře), v roce 1597 šlo o pondělí. K události tedy došlo v následující noci 8. -9. září …

Podobných zážitků mělo od té doby podnes mnoho dalších návštěvníků hradu. Zajímavé je, že údajný duch byl personifikován do osoby „zvíkovského raráška“. Jenže tento název odkazuje pouze na stejnojmennou hru Ladislava Stroupežnického, kde se o žádném duchu nemluví, jde o smyšlenou epizodu z života Mikuláše Dačického z Heslova.  Zvíkovský rarášek se také jmenoval bylinný likér, který se podával v restauraci U Smrtů, a který byl podle etikety hořký jako život a sladký jako hřích. Podivné jméno U Smrtů, že? Rodina Smrtů žila v podhradní vesnici a provozovala plaveckou hospodu a přívoz, podle pamětníků to byli velmi přívětiví a hodní lidé.

Proč rarášek? Název snad vyjadřuje starobylého domácího bůžka, který prý míval ptačí podobu.  Prý přicházel na svět z vejce vysezeného devět dní a devět nocí na peci.   Souvisí s pojmenováním dravého ptáka raroha, jehož jméno je prý snad zkomoleninou názvu nějakého staroiránského boha.

Svědectví o možné podobě zvíkovského raráška je možná zachyceno v jedné pověsti, která se v souvislosti se Zvíkovem dochovala. Podle ní se jednoho teplého podzimního dne vydala skupina šlechticů na hon. Zvíkovské panství bylo známo velkým množstvím zvěře a na zdejší hony se vždy scházela početná skupina šlechticů. Po jednom takovém honu a vydatné hostině se odebral jeden z nich do komnaty, ulehl a okamžitě usnul. O půlnoci jej však vzbudily zvony a podivný zvuk. Ten zvuk byl výsměšný smích. Vstal, zažehl louči a rozhlížel se kolem.  V jednom okamžiku se mu zdálo, že zahlédl maličkého skřítka s červenou čepičkou a lucernou, vyzařující stříbřité světlo. Avšak když se podíval znovu, nikoho neviděl. Ulehl tedy do postele a snažil se usnout.  Po chvíli se mu skřítek zjevil znovu, znovu ten výsměšný smích. Potom skřítek zmizel a nastalo ticho.

Svědectví nedávná …

Známé jsou podivné jevy a události, ke kterým docházelo při natáčení pohádky Marie Růžička na Zvíkově (1994). V této souvislosti se nám podařilo získat svědectví řemeslníka, který v době natáčení pohádky Marie Růžička pracoval v korunní síni Hlízové věže a stěžoval si na neustálý pocit, že má někoho za zády. Vypověděl, že pak za ním přišla jeho manželka a ta spatřila ve věži jakousi postavu. Postava přeběhla po místnosti a zmizela. Zjevení bylo malé postavy a dělalo dojem staříka. Hrad byl zamčený, nikdo jiný tam být nemohl.

K podivnému jevu došlo právě při natáčení v korunní síni Hlízové věže. Jeden z pomocných monitorů náhle ztratil obraz a celou obrazovku zalila červená barva. Ač takový jev vypadá velmi strašidelně, lze jej technicky vysvětlit. Jak si však vysvětlit, že po jeho výměně další monitor vypověděl službu úplně? Jde jen o pověrčivost lidí z filmařského řemesla? Dva roky po natáčení spáchal Jiří Kuldan (princ Daniel) sebevraždu.  Režisér Aleš Horal po údajných psychických potížích za nejasných okolností umírá. Ostatní účastníci natáčení si tyto události spojují s natáčením na Zvíkově…

V roce 2000 se na Zvíkově natáčel jeden z dílů pořadu Záhady a mystéria TV Prima. Při natáčení došlo k několika anomáliím, u kterých jsem byl osobně přítomen. Přímo v korunní síni, asi pět minut po vložení nabitých akumulátorů, hlásila TV kamera vybité články. Udivený kameraman je vyjmul zcela horké… a vybité. Dále pak při pořizování pomocných záběrů digitální kamerou (Sony), poté co kameraman vstoupil doprostřed korunní síně, obraz na displeji náhle začal od prostředka blednout, až se po celém displeji rozlilo bílé světlo. Filmař s kamerou udělal krok dozadu – a obraz postupně naběhl. Znovu si stoupl doprostřed a situace se ještě několikrát opakovala. A pak už nic, kamera běžela, jakoby se nechumelilo. Kamera byla poté důkladně prohlédnuta v servisním středisku s vyjádřením, že je naprosto v pořádku.

Při natáčení Záhad a mystérií došlo ještě k jedné zvláštní události. Někdy v roce 1997 jsem byl na Zvíkově s několika kolegy a mezi nimi byla i Marie L., která se mj. zabývala automatickou kresbou. Přestože jsem k takovým metodám velmi skeptický, požádal jsem jí tenkrát, aby nakreslila, co v té věži vnímá. Výsledkem byla tato kresba:

Hm, řekl jsem si, něco tam vnímá, ale je to čistě subjektivní dojem jednoho člověka. Tři roky poté, při natáčení Záhad a mystérií byl přítomen mj. i pan Rudolf Pitra, léčitel, kterého požádali, aby vnitřní prostory podrobil zkoumání s proutkem. Opět nějaké subjektivní dojmy, řekl jsem si. Jaké však bylo moje překvapení, když pan Pitra popsal, jak napříč korunní síní prochází geopatogenní zóna a uprostřed narušuje jakýsi proud energie vyvěrající vzhůru, narušuje jej a dostává do spirálovitého pohybu, přičemž prstem nakreslil do vzduchu prakticky to samé, co bylo na automatické kresbě. Nemusím podotýkat, že oba protagonisté se navzájem neznali.

Anomálie

V roce 2001 jsme získali svědectví mladého muže, který s přítelkyní navštívil Zvíkov a v „nějaké kapli“ se oběma náhle udělalo velmi špatně. Z místnosti (jak později vyšlo najevo z korunní síně Hlízové věže), se dostali úplně dezorientovaní a vyděšení.

Od té doby slýcháváme od různých lidí, návštěvníků hradu, nejrůznější historky o tom, jak se jim (nejčastěji) náhle vybily baterie ve fotoaparátu, mobilu nebo kameře, jak jim náhle nefungovala elektronika, nebo že zažívají „podivné“ pocity při návštěvě korunní síně v Hlízové věži.

Zaujal mě však popis jedné návštěvnice hradu, která popsala, že má v korunní síni pocit, jako by tam byl nějaký silný zvuk (nebo křik?), i když ve skutečnosti nic slyšet není. A vybavil se mi starší název Zvíkova – Klingenberg. Zvonící hrad? Zvučný hrad? Ostatně staročeské zvuknúti (zaznít, zazvučet) není od Zvíkova příliš daleko… A výše popisované zjevení raráška provázelo zvonění. Ostatně o zvonu bude ještě řeč později.

Měření

První, co nás napadlo, že společným původcem těchto zjevení i podivných událostí by mohla být nějaká fyzikální anomálie. Neměli jsme konkrétní představu o mechanizmu, jakým by mohla fungovat, ale základní představa byla, že zde „něco“, fyzikálně měřitelného, ovlivňuje činnost elektroniky a způsobuje náhlé vybíjení baterií. A snad má na svědomí i nějaký nespecifický vliv na lidský mozek, čímž způsobuje podivné pocity a možná i halucinace.

Byla to vlastně úžasná výzva pro projekt Záře: pokusit se podchytit jevy, spojované s pověstmi, duchovními zážitky i fyzikálními anomáliemi – a hledat racionální vysvětlení. Pokoušeli jsme se na Zvíkově měřit všechno možné – v naději, že nás nějaká případně naměřená anomálie navede k možnému vysvětlení. Tady jsou výsledky:

Detekce elektrostatického pole:

Měření proběhlo 1.10.2005 v korunní síni Hlízové věže za pomoci elektrometru. Kromě nepatrných odchylek u stěn neukázal přístroj žádné odchylky.

Měření GSM signálu

Síla GSM signálu byla měřena přístrojem Option Combo na frekvencích  850 MHz, 900 MHz, 1800 MHz a 1900 MHz (T.Mobile). V korunní síni uvnitř Hlízové věže byl výsledek ve všech případech nulový, mimo věž se pohybovala síla signálu okolo 50%.

Měření magnetické odchylky a detekce kovů

Opakovaně nebyla zjištěna žádná odchylka

Měření teploty a vlhkosti

Při měření v brzkých ranních hodinách nás překvapil rychlý pokles teploty v počátku měření , než jsme si uvědomili, že je způsoben otevřením místností hradu promícháváním vzduchu.

Měření 26.7.2007
Čas: 06:48 hod. – 07:44 hod

Měření radioaktivity

Radioaktivitu jsme měřili v Hlízové věži několikrát i s kolegy z FFC a KPUFO. Kromě zaznamenání anomálního chování přístroje (FFC), jsme nezaznamenali žádný neočekávaný výsledek. Stěny věže jsou silné zhruba tři metry což se projevuje poněkud vyšší radioaktivitou u nich. Jde však o běžné hodnoty.

Měření bylo provedeno přístrojem VOLTCRAFT® v rozsahu 0.001x (240 s interval) s nezakrytým filtrem pro β záření v nulové výšce přímo na podlaze (dlaždice).

Past na raráška

Bylo nám jasné, že náhodným měřením různých veličin asi těžko pochopíme, co se ve zvíkovské věži děje. Přístroje se tam chovají anomálně jen někdy. Anomálie se tedy vyskytuje jen občas a to podle neznámých pravidel. Ono je to takhle téměř se všemi „nevysvětlitelnými“ jevy, ať už jde o UFO, kulový blesk, nebo spontánní uhoření osob. Proto tyto jevy lze velmi těžko zkoumat – neobjeví se na naše přání. A navíc – všichni známe Murphyho zákony. Elektronika vždycky někdy selhává (a většinou když to nejméně potřebujeme). Někdy mě napadá, že anomální jev bude to, když všechno bude fungovat přesně jak má – to by bylo podezřelé…

A tak se zrodil nápad – nastražíme na raráška past! Nejčastějším jevem, ke kterému v korunní síni Hlízové věže dochází, je totiž náhlé vybití akumulátorů nebo baterií. Nastražíme mu tam nabité akumulátory!

Jednoduchý experiment spočíval v tom, že nastražené akumulátory změříme před a po expozici v korunní síni. Stejný vzorek umístíme mimo. Jednoduchým porovnáním pak uvidíme, zda se anomálie projevila. Abychom si mohli udělat nějakou představu o tom, co zde působí, používali jsme vždy dvojici akumulátorů AAA, z nichž jsme jeden zabalili do papíru (izolace) a pak do alobalové fólie. Druhý byl ponechán volně. Stejně uspořádán byl i kontrolní vzorek mimo věž.

Tento experiment jsme provedli v různých obdobích roku celkem čtyřikrát. Bohužel – úbytek napětí byl ve všech případech naprosto stejný, jako u kontrolního vzorku.  Rarášek se nenechal nachytat? A co když ten neznámý vliv působí na elektroniku, nikoliv přímo na akumulátory? Ostatně vždy, když podle výpovědí mělo dojít k nějaké anomálii, byl akumulátor pod zátěží. A tak se zrodil ještě další experiment.

Tentokrát jsme se na raráška důkladně připravili. Experiment s námi provedl olomoucký badatel a záhadolog Milan Zacha Kučera. Byl použit kvalitní akumulátor, který poháněl malý elektromotorek. Měřil se průběžně vybíjecí proud. Zároveň byl experiment sledován termokamerou a měřena teplota.

Měřeno v korunní síni Hlízové věže:

Měření	Čas (LSEČ)	Vybíjecí proud (mA)	Napětí článku  (V)	Teplota článku (°C)
1	09:55	62,5	1,50	16,5
2	10:41	62,0	1,30	18,4
3	11:41	63,0	1,27	19,5

Kontrolní měření – Olomouc , kamenný sklep, štěrkopískové podloží:

Měření	Čas (LSEČ)	Vybíjecí proud (mA)	Napětí článku  (V)	Teplota článku (°C)
1	09:55	67	1,5	17,2
2	10:41	60,3	1,43	17,5
3	11:41	58,2	1,39	17

Použitá zátěž:
motorek MABUCHI 1,5 V 60 mA
trpasličí žárovka 1,5 V 1 mA

Z údajů je patrné, že průběh vybíjení ve zvíkovské věži byl přeci jen trochu odlišný. Vybíjecí proud byl konstantní, zatímco napětí po dobu experimentu kleslo výrazně níž. Podivná je zejména i stoupající teplota článků. Navíc – během měření došlo k několikerému zakolísání hodnot, aniž by se kdokoliv přístrojů dotýkal.

Došlo tedy k lapení raráška do pasti? To by bylo asi předčasné tvrzení. Možná jsme se dotkli podstaty záhady, ale zatím ani netušíme souvislosti. Experimenty bude třeba i vícekrát zopakovat.

A tak je toto zvíkovské tajemství zatím neodhaleno. Co tedy způsobuje náhlé vybití akumulátorů ve fotoaparátech a kamerách návštěvníků? Proč jednou ano a desetkrát nebo stokrát ne? Pokud jde o nějakou fyzikální anomálii, měla by být změřitelná. A je to stejná anomálie, která způsobuje podivné pocity návštěvníků korunní síně? Proč někteří cítí podivné brnění, ztrácejí rovnováhu, cítí jakoby tlak v uších a mají nepříjemné pocity? Je to stejné „něco“, co zachytila automatická kresba a shodně popsal proutkař? A je to stejná anomálie, která způsobuje i vidění onoho „ducha“ nebo „raráška“? Tohle tajemství nám Zvíkov dosud nevydal…

Takto naše kutění zachytil badatele.net.