Experiment SHC 2015 v.1

Spontánní uhoření člověka (Spontaneous human combustion – dále SHC) je doposud nepříliš objasněný jev, ke kterému občas dochází. Z neznámých příčin občas dochází k uhoření člověka takovým způsobem, že dojde k úplnému shoření většiny lidského těla s výjimkou končetin. Žárem při tomto jevu dojde i ke spálení a destrukci velkých kostí v těle. Požár v těchto případech jen minimálně poškodí hořlavé předměty v okolí a je omezen pouze na lidské tělo.

Název tohoto jevu se občas chybně vykládá jako „samovolné vzplanutí“, což je zavádějící. Zdroj vznícení je totiž ve většině známých případů známý. Záhadou je jen způsob uhoření středu lidského těla prakticky na prach a minimální poškození okolí žárem.

K vysvětlení tohoto fenoménu bylo vysloveno mnoho fantastických i reálných hypotéz: Až do 19.století  bylo považováno za příčinu SHC nadměrné užívání alkoholu. Pozdější hypotézy hledaly původ v disociaci vodních molekul, hořlavých plynech v lidském těle, elektrostatických jevech, magnetizmu, mikrovlnách, volných radikálech a dokonce i ve studené jaderné fúzi.

Zatím nejnadějnější a také nejstřízlivější hypotézou je tzv. knotový efekt. Lidské tělo obsahuje asi 20% tuku, soustředěného zejména do podkožních oblastí. Tento tuk při požáru může unikat z těla do oblečení. To pak funguje jako knot svíčky.

V projektu Záře jsme se proto rozhodli experimentálně ověřit, zda se knotový efekt může uplatnit při hoření lidského těla a zda je schopen dosáhnout takového poškození, jaké bylo pozorováno v dosud jediném skutečném případu SHC (2000.11.14.01-SHC-(Táborsko).

V prvním experimentu, který jsme provedli v roce 2009, šlo o ověření, zda a jak vůbec knotový efekt funguje. K simulaci jsme použili malý kus vepřového masa, které má podobný obsah vody a tuku jako lidská tkáň, které jsme obalili látkou, simulující oblečení. Hoření trvalo 90 minut a ukázalo, že knotový efekt funguje. Jeho princip spočívá v tom, že obalené maso odhořívá na spodní straně malým, ale velmi horkým plamenem, ohřívá zpětně část masa nad sebou a uvolňuje z něj tuk, potřebný pro další hoření.

Rozhodli jsme se tedy uskutečnit větší experiment. V tom bude simulovat lidské tělo celé prase, obalené látkami jako oblečením. Provedení takového experimentu už není tak jednoduché. Podařilo se nám ale domluvit jeho provedení s Hasičským záchranným sborem, který zajistil především technickou podporu a experiment se odehrál v jeho polygonu v areálu bývalé továrny v Kaznějově.

 Průběh experimentu:

Umístění prasete a teplotních čidel.

Příprava měřicí techniky.

Už po pěti minutách hoření se kolem prasete rozlévá hořící tuk.

Zhruba po 40 minutách se hoření ustálilo pouze ve spodních partiích prasete, plameny jsou již menší. Toto je knotový efekt.

Přestože se plameny podstatně zmenšily a omezily na spodní partie prasete, teplota zhruba do 160té minuty experimentu pořád ještě stoupala. Zde již je jasné, že knotový efekt funguje a dokáže udržovat proces hoření po relativně dlouhou dobu.

Dohořívající tělo prasete.

Po třech hodinách experimentu však postupně klesá i teplota hoření a v 246 minutě experimentu oheň definitivně zhasíná.

Teplotní průběh experimentu podle záznamů teplotních čidel a vložené snímky z termokamery.

Po dokončení experimentu bylo tělo prasete ohledáno. Došlo pouze k částečnému ohoření povrchu těla, maximálně do hloubky 5 centimetrů. Některé části prasete (hlava, nohy) zůstaly ohněm netknuty – což odpovídá i stavu obětí SHC. Na boku těla zůstalo i „oblečení“, které neshořelo. Kosti prasete byly ohněm netknuty.

Experiment tak bohužel nemohl zodpovědět hlavní otázku: zda dokáže knotové hoření spálit i velké kosti v těle. Hoření skončilo předčasně.

Závěr

Experiment skončil neočekávaně, neboť se počítalo s mnohem delším průběhem hoření. Proč tomu tak bylo a zda za nějakých okolností může knotové hoření probíhat delší dobu, musí být ověřeno ještě v dalších experimentech. Je zřejmé, že knotové hoření funguje a podílí se na mnoha případech, včetně těch, které byly vyšetřovány s podezřením na SHC (zde je jejich výčet).

Je zřejmé, že jev SHC je velmi vzácný. Vyskytuje se ojediněle – z naší země známe dosud pouze jeden případ prokazatelného jevu SHC i s jeho dosud nevysvětlenými projevy. Musíme předpokládat, že k tomu, aby takovému jevu došlo, musí být splněna řada podmínek a tedy dojde ke shodě více náhod:

• K iniciaci bylo použito polití „oblečení“ jedlým olejem“, což mělo simulovat iniciaci z již známých případů. Možná byla chyba použití příliš velkého množství a polití celého těla – tím díky prudkému hoření došlo k rozlití a vsáknutí tuku i dosti daleko od prasete a tento tuk se pak nepodílel na ohřívání a odhoření vlastního těla prasete.
• Ze stejných důvodů mělo být tělo zapáleno pouze z jedné strany.
• Je  možné, že hraje roli i taková náhoda, kdy např. pod tělem oběti zůstane její ruka a tím je zajištěn přístup kyslíku přímo pod tělo.

K prokázání nebo vyvrácení všech projevů SHC pomocí knotového efektu tedy tímto experimentem nedošlo.  Mělo nám to být jasné hned – jeden experiment nemůže dokázat nic. Jsme na počátku. Bude třeba ještě mnohem více experimentovat, třeba i v menším měřítku a výsledky porovnávat. Odborníci z Hasičského záchranného sboru budou v experimentování pokračovat také.

Děkujeme odborníkům z HZS za spoluuspořádání tohoto experimentu, za pomoc, bez které bychom jej nemohli uskutečnit, i za cenné rady, které jsou nad zlato.