Podobně jako u podvržených fotografií a videí, existuje i mnoho vymyšlených svědectví o pozorování UFO. Je jich ještě mnohem víc, protože vymyslet si svědectví nebo jen vyplnit internetový dotazník dá mnohem méně práce a nevyžaduje tolik úsilí ani znalost ovládání grafických programů.
V jedné z předcházejících kapitol byla řeč o psychické poruše nazvané Syndrom bájivé lhavosti. Lidé takto postižení mají touhu vyprávět vymyšlené historky. V případě této poruchy lidé nelžou vědomě a svým výmyslům často věří. Lhaní samo o sobě však psychickou poruchou není. Lidé dokážou lhát a lžou velmi často – účelově.
Proč si vlastně lidé vymýšlejí svědectví o UFO? Důvodů by se asi našlo na celou sociologickou studii. V případě vymyšlených svědectví patří k nejčastějším důvodům tyto:
- Zvýšení vlastní důležitosti
- Touha po publicitě
- Snaha o zesměšnění tématiky nebo lidí s ní spjatých
- Samota, nuda, snaha „aby se něco dělo“
Vymyšlená svědectví se dají dosti těžko odfiltrovat od ostatních. V krajních případech jsou samozřejmě podezřelé všechny evidentně fantastické a nevěrohodné příběhy. Kdo ale zaručí, že mezi nimi není jeden pravdivý? Možná právě některý z těch „velmi podivných“ příběhů je skutečný a mohl by nás posunout dále v pátrání po záhadě se jménem UFO. Záleží jen na míře racionality lidí hodnotících tato svědectví. Hledání logických chyb a nesmyslů ve vyprávění svědků je nevděčná práce s nejistým výsledkem.
Osobně zastávám názor, že je lépe držet se přísné logiky a být ostražitý k příliš „fantastickým“ popisům. Kde je to možné, je třeba svědka nebo svědky takových událostí vyzpovídat, aby nejasnosti a rozpory ve vyprávění vysvětlili. V mnoha případech, kdy svědkové již nereagují na doplňující dotazy je třeba nemilosrdně takové případy označit jako nevěrohodné – v zájmu věrohodnosti všech ostatních.
Čtěte také další díly seriálu.