Naše vidění je založeno na vnímání tzv. viditelného světla . Čím je tohoto světla méně, tím hůře vnímáme, oko se snaží této situaci přizpůsobit a zvyšuje svojí citlivost na maximum. Pokud v této situaci dojde k náhlému zvýšení intenzity světla, dojde k náhlému oslnění. Způsobí, že člověk na okamžik ztratí schopnost vidění. Obvykle to trvá nějakou dobu, kdy se zrak přizpůsobí a vzpamatuje se z oslnění.
5.2.2. Oslnění
Někdy se to však neobejde bez následků, v tom lepším případě dočasných. Asi každému se někdy stalo, že se na okamžik podíval přímo do slunce. Většinou naštěstí zafungují lidské reflexy a dotyčný člověk rychle zrak odvrátí. Podrážděné buňky sítnice jsou však ještě nějakou dobu neschopné normálně reagovat a před očima vidíme tmavou skvrnu. K obdobné situaci dochází i ve fotoaparátu, kde dochází k přehlcení čipu a vytvoření černé skvrny . K obojímu došlo v následujícím případě.
2004.07.29.01-UFO-Miroslav
„…a říkám si, že by stálo zato vyfotit i to slunce přes stromy. No a jak se tak dívám a zvykám oči na ostré světlo, najednou uvidím tmavý bod. Chvíli to pozoruji a pak mne napadlo, že mi to nikdo nebude věřit a že to musím vyfotit. A taky jsem si chtěl líp prohlédnout, co to vlastně je. Tak jsem to jednou sejmul a když jsem viděl, že to tam je, stačilo mi to. Na podrobnější zkoumání obrázku při mých 3 dioptriích nebylo pomyšlení, tak jsem se s tím spokojil a šel zpátky.“
V každém případě nedoporučujeme zkoušet ani přímý pohled okem do slunce (nebo jiného prudkého světla), ani jeho fotografování. V obou případech by mohly být následky takového experimentu trvalé!
Další informace naleznete zde:
Oslnění – Wikipedie
Základy světelné techniky
Fyziologie zrakového systému
Čtěte také další díly seriálu.