Příliš oblíbené omyly ufologie

Abychom si rozuměli: nejsem zarytý skeptik a nechci kazit již tak dosti pošmramocenou pověst ufologie v naší zemi. V poslední době tato situace opravdu není dobrá a stále více lidí si o ufolozích myslí, že to jsou „lidé, kteří věří na UFO a zelené mužíčky“. Medvědí službu ufologům dělají tzv. kontaktéři, kterých roste jako hub po dešti a dávají o sobě stále častěji vědět, neboť u nich jde skutečně o víru – nikoliv touhu vědět.

Někdy však sami ufologové jaksi automaticky přejímají tvrzení, která jsou značně divoká a neověřená – a navíc jsou ihned přijímána jako hotová věc. Laik sice žasne, avšak jen trochu zasvěcený čtenář ufologické literatury se chytá za hlavu.

Již poněkolikáté se v naší literatuře objevuje tvrzení, že američtí kosmonauté měli vytvořeno speciální označení pro UFO, která při svých letech pozorovali. Říkali jim prý Santa Claus, přičemž prý po jejich ohlášení ihned přecházeli na „utajené radiové frekvence“.

Tohle „kódové označení pro UFO“ má ve skutečnosti reálný základ a vzniklo docela jinak. Vraťme se zpět do šedesátých let, do období zkoušek kosmických lodí Gemini a intenzivního nacvičování přibližovacích manévrů dvou kosmických lodí. Píše se rok 1965, je těsně před vánočními svátky a na oběžné dráze kolem země krouží dvě kosmické lodi: Gemini 6A a Gemini 7. Velitelem první z nich je ostřílený chlapík, který se podíval do kosmu celkem čtyřikrát a ještě předtím nalétal kolem stovky bojových letů v korejské válce – Walter Marty Schirra. Nejenom zkušený letec a kosmonaut, ale také rozšafný chlapík, který nevynechal jedinou příležitost k obveselní svých kolegů svým svérázným humorem.

Předvánoční let obou Gemini se již chýlil ke konci, komonauté i řídící středisko na zemi byli spokojeni, obě lodi se dokázaly přiblížit manévrováním na vzdálenost necelých dvou metrů. Náhle se však ozývá vzrušný Schirrův hlas:

„Pozorujeme letící objekt, který vypadá jako umělá družice! Přibližuje se po nízké polární dráze! Ano, už to vidím docela dobře! Je to UFO! Pokusíme se s ním navázat spojení!“

V řídícím středisku to doslova všechny zvedlo ze židlí. Než se však kdokoli vzmohl na nějakou reakci, v éteru se ozvala melodie známé koledy „Rolničky, rolničky…“, kterou hrál Schirra na foukací harmoniku (ještě na zemi si vehemetně prosadil, že si jí musí vzít s sebou) a kolega Stafford jej doprovázel klepáním na ovládací pult.
V řídícím středisku tento Schirrův žertík pochopili ihned – americký Ježíšek Santa Claus totiž přilétá s dárky na saních od severu. Žertík však odposlechli i radioamatéři, kteří tehdy hltali každé slovo kosmonautů. Jak to asi bylo dál, už si snadno domyslíte. Schirrův vtípek někdo z radioamatérů plně nepochopil, další si k vyprávění něco přidal – a legenda je na světě.

Smutné je, že takovéto legendy snižují důvěru v jiná a pravdivá tvrzení ufologů. Ona událost totiž v žádném případě nevylučuje, že kosmonauti pozorovali při svých letech UFO a to nejednou. Pro jejich označení však nepoužívají žádných „kódových slov“ ani nepřecházejí na „utajené kanály“. Označí je však stejně jako my – neznámý objekt na oběžné dráze. Jednou se jej podaří identifikovat jako nějakou družici, jindy jako smetí, které se pohybuje spolu s kosmickou lodí (různý odpad, zmrzlé krystalky apod.), jindy se jej prostě vysvětlit nepodaří.

Astronaut Walter Marty Schirra

A jeho Gemini 6A

Známý a zprofanovaný název „létající talíře“ vznikl také omylem a to pořádným. Vznikl totiž v poválečných letech na základě jednoho z prvních široce publikovaných pozorování. 24. června 1947 spatřil americký obchodní pilot Kenneth Arnold nad Skalistými horami devět plochých objektů, o kterých se domníval, že jde o nějaká neznámá trysková letadla. Objekty však měly srpkovitý tvar a neměly ocasní plochy. Když však později popisoval novinářům jakým zvláštním způsobem se tyto objekty pohybovaly, použil slov: „…jako talíř, kdybyste jej hodili jako žabku po vodě…“.

Je zajímavé, že když se pak začalo psát o „létajících talířích“, mnoho lidí pozorovalo objekty skutečně talířovitého tvaru. Jsou snad UFO nějak spojeny s naším podvědomím? Vychází snad tento obraz z lidských archetypů, jak se domníval psycholog C. G. Jung?
Pro nás však z toho plyne jedno velké ponaučení: nepřejímejme slepě informace z druhé ruky, zejména pokud je nelze nijak ověřit! Záhadných a nevysvětlených pozorování neznámých objektů i tzv. blízkých setkání je i u nás v Čechách dost a ta jsou ověřitelná. Pokud však jde o senzační zprávy, které jsou nám servírovány bez možnosti jakéhokoliv ověření, buďme obezřetní a nezapoměňme na vlastní zdravý rozum.